Město Jiřetín bylo vysazeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu v polovině 16. století Jiřím ze Šlejnic. Podobným způsobem byla v renesančním období vystavena velká část hornických městeček a v případě Jiřetína nebyla učiněna výjimka. Uprostřed čtvercového náměstí byl na konci 16. a počátku 17. století budován luteránský kostel, dnes kostel Nejsvětější trojice. V jeho blízkosti byla později zbudována barokní fara. Založení města úzce souviselo s nalezištěm rud s obsahem barevných kovů. V 16. století byla aktivní především štola sv. Kryštofa. V roce 1587 udělil městečku císař Rudolf II plná městská práva. Konec 16. století byl však pro Jiřetín nešťastný. Morová rána měla na svědomí na 300 obyvatel a v první polovině 17. století Jiřetín i okolí utrpěl během třicetileté války. Švédové dobývali blízký hrad Tolštejn. Po skončení Třicetileté války postupně město opět ožívalo, vedle nepříliš výnosného dolování však začala být dominantní i jiná řemesla, především textilnictví. Na konci 18. století byla zřízena nová štola Jan Evangelist a v oblasti se pokračovalo s těžbou zlata, stříbra a mědi. Již na počátku 19. století se od těžby upustilo a pokusy o její obnovu na přelomu 19. a 20. století nebyly příliš úspěšné. Jak bylo naznačeno, významným odvětvím bylo v regionu textilnictví. Na počátku 19. století na území města vznikl dokonce tovární komplex Antonína Müntzbergera. Na jihozápadě zóny se náchází vysoká hora, dnes nazývaná Křížová, dříve Holá lada. V 18. století zde byla postupně budována křížová cesta, která měla funkci významného poutního místa. Po druhé světové válce přišel Jiřetín o významnou část obyvatel a přišel o statut města. Jiřetín pod Jedlovou patří mezi mimořádně hodnotná sídla a v roce 1992 byla vyhlášena městská památková zóna, která zahrnuje jádro města s přidruženým pravoúhlým systémem ulic a, areál továrny a Křížovou horu. Hlavními argumenty je skutečnost, že se jedná o mimořádně kompaktní celek, mezi jehož charakteristické rysy patří přízemní patrové roubené domy s podstávkami, mansardovými střechami a břidlicí vykládanými šíty. V jádru města jsou naopak patrové zděné domy mimořádné zdobnosti. Zároveň je třeba zohlednit mimořádné zachování urbanistické situace. Parcelace odpovídá renesančnímu založení města a sídlo je rozděleno do pravidelných čtvercových či obdélných bloků. Kolem náměstí se nacházejí řadové patrové domy, většinou mladší a zděné, historizujícího charakteru, mezi nimi nechybí budovy s roubenými patry. K okrajím zóny pak přibývá podlouhlých domů částečné zděných s roubením a podstávkami. Střechy jsou sedlové, u mladších budov je běžnéi užití valby. Nejvýznamnějšími dominantami je pak kostel Nejsvětější trojice spolu s farou a pochopitelně i blízká Křížová cesta s kaplí na vrcholu. Z vnějších znaků městské zástavby je typická barevná střídmost fasád. Vnější plášť budov mívá nejčastěji odstíny lomené bílé, okrové, apod. Tradiční střešní krytina je pro celé území převážně dvojího druhu. Vedle keramických režných tašek cihlově červené barvy stojí především u roubených staveb náhrada břidlice, totiž antracitové vláknocementové české šablony. V minulosti bylo běžné užití dřevěné šindele, řada staveb je v současnosti kryta nevhodnými asfaltovými šindelemi, případně plechovou krytinou. Střešní krajina Jiřetína pod Jedlovou patří k velmi dobře zachovaným památkově hodnotným prvkům, které jsou jen minimálně narušeny parazitními prvky, jako jsou střešní okna, nevhodné vikýře apod. Výjimkou jsou pak podlouhlé vikýře související s provozem půd, které často sloužili jako sušárny navázané na textilní výrobu, která měla v oblasti velkou tradici. Vedle těchto pohledových kvalit patří k nesporným památkovým hodnotám dochované historické konstrukce od renesančního období po 1. polovinu 20. století a stále patrné renesanční dispozice nejen některých objektů, ale i městského jádra jako celku.