Urbanistická situace jižních zahrad je dnes značně nepřehledná a odráží složitý historický vývoj, kterým dotčený prostor prošel. Jižní zahradou je proto nyní označován pouze úsek přímo pod jižním křídlem zámecké budovy, od parteru jižních teras s Čajovým pavilonem po řetězový most, původně propojující severní a jižní zámecký park. Jižní zahrada pod je nyní neupravená svažitá plocha, místy se stromovou, dosti nekvalitní, výsadbou, z jihu vymezená náhonem Zámeckého rybníka. Na východě se do prostoru jižní zahrady vstupuje bývalou cestou, nyní torzem bývalých stájí pluku Československé armády (vzniklých mezi léty 1933 a 1838). V současné době je tato cesta zanesena betonovými deskami, kamennými bloky i zeminou. Z vojenských objektů zbyly jen základy vyzděné z pískovcových štuků na vápenocementovou maltu. Plocha je vyasfaltována. Thunské zahradnictví se podle známých pramenů rozvíjelo v jižní zahradě, vymezené ještě pevnostní zdí, zhruba od třicátých let 18. století. Zdejší zahrada byla okrasného charakteru, byly zde i pěstitelské a sbírkové skleníky. Zahrada pak doznala ve 2. polovině 18. stol. změny ve zjednodušení dispozice a nabyla tak strohé barokní formy. Po zrušení pevnostního statutu děčínského zámku Josefem II. v roce 1778 vznikly nové možnosti na využívání ploch v širším okolí zámku a na vzájemné komunikační propojení. Před rokem 1821 je tedy zahrada znovu upravena, nyní však volně, v přírodním pojetí. Zahrada si ponechala původní prostor i dílčí geometricky přísné osy barokní kompozice, avšak vnitřní plochy doznaly členitosti křivolakými cestičkami. Prostor opatřený novými výsadbami v přírodním uspořádání se tak volně napojil na parkovou výsadbu na Mariánské louce i na starší severní park.