kaple

Orientovaná kaple obdélného půdorysu s pravoúhlým závěrem. Zaklenutá dvěmi poli pruské klenby mezi pasy, dosedající na pilastry s římsovou hlavicí. Západní průčelí prolomeno lomeným portálem s profilovaným kamenným ostěním. Nad portálem v obdélné vpadlině s bočními půlkruhově rozšířenými stranami majuskulní nápis, dnes téměř nečitelný: AD MAIOREM DEI/GLORIAM/ET/BEATAE MARIAE/VIRGINIS. Po obou stranách vchodu po jednom okně s půlkruhovým záklenkem, kolem oken šambrány. Průčelí završuje volutový štít s trojúhelníkovým tympanonem členěný lizénovým rámem a prolomený oválným okénkem s šambránou a klenáky (na všech čtyřech stranách). Štít korunuje kamenný kříž. Severní a jižní stěna prolomena dvěmi okny s půlkruhovým záklenkem, kolem oken šambrány. Kraje stěn členěny na každé straně lizénou. Na severní stěně dole mezi okny navíc obdélníková prohlubeň, snad pozůstatek po dřívějším zasazení náhrobku. Východní stěna bez oken, pouze dvě lizény. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu, nad závěrem zvalbenou. Omítka otlučena zvnějšku (ve výši 1,5 - 3 m) i zevnitř (2 m). Na severní straně v interiéru pod západním oknem náhrobek, naproti na jižní straně dva náhrobky. Patrná dekorace architektonických článků (nápodoba mramoru, kazetování na pasech), orámování kleneb a v rozích i uprostřed vegetabilní výzdoba (okrové barvy na růžovém podkladu). Uprostřed v oltářním výklenku kamenná menza. Kolem kaple zrušený hřbitov se starými náhrobky. Materiál: kámen, cihla, omítka; krytina: šindel Už od 14. století zde můžeme předpokládat poutě k Panně Marii do Štípy. Svědčí o tom postupné zvětšování malé kaple, zakončené ve druhé polovině 14. století, kdy rodina Šternberků tuto kapli rozšířila v gotický kostelík. Do této doby je možno podle profilace zařadit i vstupní portál. Z tohoto kostelíku, který měl původní věž dřevěnou, se zachovaly jen některé části. Podle inventáře z roku 1738 byl klenutý, vymalovaný a měl dva oltáře. V presbytáři byly záslibné obrazy a nápisy potvrzující zázračné události a divy, které se zde staly na přímluvu Panny Marie. Milostná soška Panny Marie Štípské byla původně na bočním oltáři, později se přenesla na hlavní oltář, který měl za svatostánkem český nápis: Tento oltář darován jest z hradu Lukova od J. M. panny slečny Johanny Marie nynější paní Skrbenské L. P. 1697, 29. září. Nejstarší podoba kostelíku se příliš nelišila od nynějšího, pozdejšími úpravami však bylo zbořeno kněžiště (1807). V podzemí kostelíku byly hrobky Šternberků, vedle nich zde byli pochováni i páni z Minkvicburku a Nekešové. Zachovaly se zde čtyři náhrobní kameny. Největší úpadek zažil v dobách josefinských, kdy byl zrušen a sloužil jako skladiště. V letech 1807 až 1907 se kostelík stal hraběcí hrobkou rodu Seilernů. Když si vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, zanikl postupně význam i známost starého štípského kostelíka. (Josef Pala, Štípa. Mariánské poutní místo. Štípa 2003, s. 19-24.)