kaple

Katalogové číslo

1000158126_0002

Kraj

Ústecký kraj

Okres

Litoměřice

Obec

Libochovice

Část obce

Libochovice

Katastrální uzemí

Libochovice

Typ

kaple

Kategorie

objekt

Sloh

pozdní gotika

Vznik

16.stol.

Anotace

Polygonální kaple s hranolovou věží při severním křídle zámku je jedinou celistvě dochovanou částí renesančního zámku. Barokní portál dovezen z Vídně a osazen v roce 1902. V 19. stol. interiér přepatrován a využíván hospodářsky, věž jako vodárna.

Historický vývoj

Původně gotická tvrz byla v letech 1560 — 1564 za Jana staršího z Lobkovic přestavěna na jednopatrový renesanční zámek. Stavbou byl pověřen mistr Jakub, který navrhl uzavřenou čtyřkřídlou dispozici, která se stala později základem ranně barokního zámku. Po roce 1613 vlastnili Libochovice Štemberkové, kteří byli nuceni z ekonomických důvodů prodat panství roku 1676 Gundakerovi z Dietrichsteinu. Tento rakouský šlechtic se rozhodl zámek, který byl po dvou požárech (1624, 1661) ve špatném stavu, kompletně zrekonstruovat. Přestavby se v roce 1680 ujal roudnický architekt Antonio della Porta, který na Dietrichsteinovo přání zapojil do novostavby i starší části zámku a to včetně vnitřního vybavení. Kromě přestavby zámku se započalo i s celkovou úpravou parku a s výstavbou hospodářského dvora, pro který opět nakreslil plány A. Porta a to včetně vnitřního vybavení. Kromě přestavby zámku se započalo i s celkovou úpravou parku a s výstavbou hospodářského dvora, pro který opět nakreslil plány A. Porta a jeho dokončením roku 1697 vrcholí stavební aktivity v zámeckém areálu. Po roce 1849 přechází panství věnem na Johana Friedricha Herbersteina a po jeho smrti spravuje panství sama hraběnka Terezie Herbersteinová, která nechává v letech 1871—1874 provést četné úpravy zámku, které bohužel mnohdy zničily původní barokní výzdobu. Projekt zpracoval vídeňský architekt Flohr a stavbu vedl libochovický stavitel Lang. V následujících letech byl zámek za Josefa Herbersteina kompletně elektrifikován a dál stavebně upravován pod vedením architekta Eduarda Fialy. Hospodářskou prosperitu libochovického panství narušil až rok 1918, kdy se vznikem československé republiky byla vyvlastněna část šlechtických majetků. Další ránu pro Libochovice znamenala německá okupace, během které byla na panství uvalena nucená správa. Josef Herberstein se uchýlil do Rakouska, kde roku 1944 zemřel. Po osvobození roku 1945 byl zámek zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu, který v něm zřídil městský a zemědělský archív a v pěti místnostech v přízemí Křenkovo vlastivědné muzeum, jehož součástí byla pamětní síň J. E. Purkyně. Roku 1959 proběhly nutné stavební a restaurátorské práce a po nich byla otevřena první zámecká expozice vytvořená prof. Milanem Ryškou, původní vybavení se zachovalo pouze v několika místnostech 1. patra, protože většina mobiliáře byla totiž předána Národnímu divadlu. Dlouhou dobu spravoval zámek Litoměřický okres a teprve roku 2001 byl převeden pod Státní památkový úřad, ve stejném roce byl prohlášen za národní kulturní památku.

Popis

Pozdně gotická kaple s trojbokým závěrem ze 16. stol. se nachází před severním průčelím zámku, se kterým je propojena prampouchem. Vnější plášť kaple je sedmiosý rytmizovaný šesti armovanými pilíři. Okna jsou proražena ve vysokých segmentově zaklenutých nikách původních gotických oken, která byla při přestavbě zazděna. Lomené osy 1. patra jsou zasazeny v líci zdiva, okna v přízemí jsou špaletová obdélná a mají dvoukřídlý šestitabulový rám. Na východní straně je druhá osa zleva osazena barokním portálem přeneseným v roce 1902 z dietrichšteinského paláce ve Vídni. Mohutný segmentově ukončený portál je po stranách rámován pilastry s předsazenými sloupy, přes které přechází pásová rustika. Svazkové hlavice nesou vysoké kladí, které je doplněné dvěma volutovými konzolami s kapkami. Korunní římsa je desková nad pilastry zalomená. Ostění samotného vchodu je zdobené pásovými klenáky a maskaronem ve vrcholu oblouku, nad ním je zasazen alianční erb dietrichšteinů zdobený girlandovými závěsy. Další menší vchod je prolomen v závěru kaple, segmentově zaklenutý otvor je ve špaletě osazený svlakovými dveřmi zdobenými mřížovým oplechováním. Na západní straně závěru přiléhá ke kapli hranolová zvonice, která je v horním patře prolomena na každé straně lomeným otvorem s rozevřenou špaletou. Jižní strana věže je členěna dalšími šesti pod sebou umístěnými otvory, k západní stěně přiléhá vysoká přístavba s valbovou stříškou, která je na jižní straně osazena obdélným vchodem. Prampouch spojující kapli se zámkem je na východní i západní straně prolomen sdruženým oknem, které rámuje plochá šambrána s lištou a přímou nadokenní římsou. Okna jsou v líci zdiva osazena čtyřkřídlými, šestitabulovými rámy. Prostor pod prampouchem je sklenut valenou klenbou s trojbokými výsečemi. Na severní straně podchodu je velký segmentově zaklenutý vchod s dřevěnými vraty. Fasády kaple, zvonice i prampouchu jsou sceleny hladkou omítkou, která je pod fabionovou korunní římsou doplněna sgrafitovým pásem imitujícím metopy a triglyfy, patro věže je nad římsou zdobené v omítce vytaženou rustikou. Valbová střecha kaple a cibule věže je krytá dvojitě kladenou střešní taškou bobrovkou. Interiér kaple vymaloval Zikmund Cordell a štuky provedl Santino Bussi.

Popis památkové hodnoty

Stavební historie kaple je dokladem vývoje zámku, který je vynikající ukázkou ranně barokní adaptace starší stavby, jejíž autorem je Antonio della Porta, a na jehož výzdobě se podíleli významní italští umělci, ale také učitel Petra Brandla Christian Schröder nebo Jan Brokoff. Navíc budova kaple svou hmotou spoludotváří severní parter, který je součástí cenného zámeckého parku, na kterém lze doložit vývoj zahradní tvorby v průběhu více než tří století. Do dnešní doby se zámecký areál dochoval v neobvykle ucelené podobě, což jen zvyšuje jeho uměleckou hodnotu. Z historického hlediska nelze pominout ani význam zámku jako rodiště vynikajícího českého vědce a vlastence Jana Ev. Purkyně.