kaple sv. Barbory

Katalogové číslo

1000155492_0001

Kraj

Ústecký kraj

Okres

Teplice

Obec

Duchcov

Část obce

Duchcov

Katastrální uzemí

Duchcov

Typ

kaple

Kategorie

objekt

Sloh

baroko

Autor

architekt: Broggio Oktavián; architekt: Pree František Ignác

Vznik

1723 až 1731

Konstrukční řešení

zděná konstrukce

Anotace

Barokní sakrální architektura vytvářející pohledovou dominantu okolního prostoru, pocházející z první třetiny 18. století. Centrální kaple je tvořena půdorysně oválnou lodí, při západním průčelí se nachází vstup v hranolovém rizalitu se zvonicí.

Dějiny

Barokní kaple sv. Barbory, umístěná na předměstí naproti rybníku Barbora, byla postavená litoměřickým stavitelem Octaviem Broggiem, jako hřbitovní kaple.

První zmínkou o kapli je zápis v městské knize v roce 1490, kdy Pavel ze Sulevic udělil duchcovskému výrobci toulců část pole a loučky u kaple sv. Barbory, za což měl tento udržovat most nacházející se poblíž „ u hráze“.

V 16. století byla kaple v péči bratrstva Navštívení Panny Marie a společně s okolním hřbitůvkem se od počátku 18. století stávala pohřebním místem.

Oktavián Broggio je zde zmíněn již ve fázi záměru stavby k roku 1726. Dle stylového rozboru byl nepochybně autorem plánu schváleného následující roku stavebníkem Janem Josefem z Valdštejna (za spoluúčasti duchcovského děkanství). Tento plán představoval nevelkou centrální stavbu zaklenutou kupolí se štíhlou prosvětlenou lucernou, s předsazenou věží s konkávně projmutým průčelím a lehce konvexně vystupujícími boky, osu závěru uzavíral mělký oltářním rizalit, po stranách se nacházely dva symetrické boční přístavky. Stavba byla dokončena zřejmě až roku 1731, již za nového stavitele Františka (v němž možno spatřovat vedle F. M. Kaňky také Františka Ignáce Préea) s menšími změnami – vypuštěním konvex - konkávního půdorysu stěn vstupní věže a zjednodušením jejího horního patra, které již s broggiovskou etapou nesouvisí.

Po 1. světové válce se kaple sv. Barbory stala pamětním místem padlých, jíž několik obyvatel duchcova věnovalo v letech 1918 - 1919 vitrážová okna upomínající na padlé nebo pohřešované vojáky.

Popis

Zděná hladce omítnutá sakrální stavba centrální kaple s půdorysně oválnou lodí, při západním průčelí vstup v hranolovém rizalitu se zvonicí, k severnímu a jižnímu průčelí stavby přisazena dvojice přízemních přístavků. Vstupní rizalit dvoupodlažní, hranolový s konkávně vybranými nárožími, vrcholí odsazenou čtyřbokou zvonicí s valbovým zastřešením. Západní průčelí (hlavní) rytmizováno svazkovými pilastry s kamennými korintskými hlavicemi vynášejícími bohatě profilované kladí. V ose průčelí hlavní vstup s kamenným ostěním jednoduché profilace, nad dveřním otvorem segmentově vzedmutá římsa s hladkou plochou supraporty. Ve 2. NP rizalitu prolomeno okno osvětlující kruchtu, okenní otvor rozměrný, výškově obdélný, uzavřený segmetovým obloukem, šambrána s lemovou páskou a ušima, otvor zvýrazněn nadokenní segmentovou římsou a hladkou suprafenestrou zasahující do přerušeného prostoru kladí. Napravo od hlavního vstupu osazena kamenná deska připomínající G. Casanovu, jehož údajný hrob se nachází v blízkosti kaple, nápis provedený v humanistické minuskule s výzdobou jemného rytého vegetabilního dekoru: “+ / Jakob / Casanova / Venedig 1725 / Dux 1798” pod nápisem symetricky rozevřená vavřínová snítka. Pamětní deska pochází z poslední čtvrtiny 19. st. Všechna průčelí zvonice jsou po stranách oken zdobena iónskými pilastry s tryglyfy vynášejícími profilovanou korunní římsu. Okna jsou zvuková, výškově obdélná uzavřená plným obloukem usazená ve vpadlém prostoru, s šambránou s ušima a profilovaným parapetem. Ve vrcholu zaklenutí okna stylizovaný hlavní klenák a hladká plocha suprafenestry. Zvonice má stanovou střechu krytou pálenou bobrovkou na husté laťování, na vrcholu střechu osazen kovový latinský kříž. Chrámová loď je v exteriéru opatřena šesti opěráky, interiér osvětlen šesti okenními otvory výškově obdélnými uzavřené segmentem, se segmentovou nadokenní římsou nad hladká plochou suprafenestry. Zasklení novodobé do kovových nosníků, vitraje z l. 1918-19 nedochované. Loď zastřešena kopulí s lucernou, krytina pálená taška bobrovka, stříška lucerny oplechována vrcholí zdobným patriarchálním křížem. Přístavky zděné, obdélného půdorysu, vstup vždy v západním průčelí, dveřní otvory s kamenným ostěním s páskou a ušima, střecha pultová s pálenou krytinou. Interiér, v prostoru vstupního rizalitu předsíň, přístup na kruchtu šnekovým dřevěným schodištěm. Chrámová loď okrouhlá, prostor rytmizován hladkými pilastry s iónskými hlavicemi vynášejících římsu při okraji kopule. Kopule členěna geometrickými rámci sbíhajícími se u lucerny, zastropení lucerny s nástěnnou malbou Božího oka s paprskovou gloriolou. Prostor oltáře v hluboké nice s konchou, k východu orientované. Dlažba kamenná, v podlaze několik náhrobních kamenů, obtížně čitelných.