Pražská ulice byla od hotelu Zlatá Hvězda směrem dolů ke sklárnám zastavěna pouze z pravé strany. Nalevo bývaly rozsáhlé louky a pole, zvané Bartolomějské podle blízkého kostela sv. Bartoloměje. Změna nastala v polovině dvacátých let 20. století, kdy radnice uvolnila pozemek jako stavební parcely a stavební boom mohl začít. Jednou z prvních staveb bylo kino Felixe Pohla v roce 1926. Felix Pohl (1878 – 1961) přišel do Vimperka v roce 1900, nastoupil do fotoateliéru Hélios Rudolfa Dürrhammera a roku 1914 získal licenci na promítání filmů, a tak Vimperští mohli jako jedni z prvních na Šumavě sledovat tehdy ještě němé filmy. Promítalo se v hostinci U Wiesnerů v Nádražní ulici. Stavba kina byla už jen logickým vyústěním Pohlovy činnosti. Kino postavil v době, kdy zastával úřad starosty (1923-1930). Patrové kino bylo postaveno v roce 1926 na obdélném protáhlém půdorysu s přízemními přístavky podél západní a východní strany kina. Budova kina je zastřešena valbovou střechou s plochým vetknutým centrálním vikýřem. Originální, poměrně razantní a pro budovu charakteristické, zvýrazněné nároží, připomínající vzdáleně bosáž, našlo inspiraci nepochybně v kubismu. Šest krátkých vodorovných říms obtékajících nároží lemuje čtveřice malých čtvercových oken, sedmá prostřední římsa propojuje (sjednocuje) obě patra v jeden snadno čitelný unikátní nárožní prvek. Systém paralelních vodorovných říms je zopakován na centrálním plochém arkýři, který přechází v nízký vikýř. Šestice obdélných ležatých oken je vsazena mezi čtyři římsy, které zdůrazňují měkké vytočení (vyklonění) líce průčelí budovy v její ose. V krátké římse mezi dvěma okny na bočních fasádách doznívá záměr autora. Kino si svůj vzhled zachovalo poměrně dlouho, až do poměrně nákladné přestavby, těsně před koncem 20. století. Přestavba se týkala hlavně interiéru, který byl přeměněn, zmodernizován a upraven k multifunkčnímu využití. Jeho dnešní využití je multifunkční – promítají se zde filmy a zároveň se zde pořádají plesy, bály a přednášky. Typické svažité hlediště v hlavním sále bylo srovnáno a nahrazeno novým moderním systémem s mobilními prvky, které při sestavení vytvářejí stupňovitý charakter hlediště. Staré dřevěné sedačky byly odstraněny a nahrazeny novými židlemi sloužícími pro plesy, přednášky tak i při promítání. Schodiště při vstupním západním průčelí, které dnes vede do kanceláří Městského kulturního střediska, původně směřovalo na balkón. Původní dřevěná okna a dveře byly vyměněny a nahrazeny novými plastovými. V sále se promítají filmy dodnes, jen vstupné není několik korun a atmosféra první republiky taky chybí.