K výstavbě moderního kina se přistoupilo po požáru starého biografu Heller v roce 1952. V jeho vytříbeném architektonickém řešení se odrazil tzv. bruselský styl, který se zde uplatnil navzdory dobové byrokracii, neboť Československý státní film zprvu usiloval o realizaci jednoduššího typového projektu v duchu oblíbené sorely. Shodou okolností se nicméně projekt dostal nakonec na stůl Krajskému projektovému ústavu pro výstavbu měst a vesnic v Liberci, konkrétně ateliéru 2, jehož vedoucím již byl v této době Karel Hubáček. Ten novostavbu navrhl jako víceúčelový objekt, kde se kromě kinosálu, bytové jednotky a technického zázemí měla v horním patře nacházet i knihovna s čítárnou. Od tohoto záměru bylo nakonec v souvislosti se ztrátou statusu okresního města upuštěno, byly vybourány příčky a vznikla zde výstavní síň. Ta byla následně v roce 1984 přebudována na kavárnu podle návrhu Lidmily Švarcové. Budova je situována na strategicky výhodném místě mezi historickým centrem, železniční stanicí a hlavní pláží Máchova jezera. Konstrukčně je objekt řešen jako železobetonový skelet, vynášený na železobetonových patkách a pasech, překlenujících terén, čímž se podařilo vyřešit problematické podloží s agresivní spodní vodou. Konstrukci doplňuje ocelový krov se skořepinovou klenbou, završující kinosál. Půdorys je s ohledem na akustické potřeby sálu koncipován jako kónický. Po technické stránce, kdy disponovalo širokoúhlou projekcí a čtyřkanálovou stereofonní reprodukcí zvuku představovalo zřejmě nejmodernější kino na severu Čech. Ateliér si poradil s náročnou parcelou a podařilo se mu novostavbu citlivě zasadit do této partie města. To vynikne zejména při pohledu z Valdštejnské ulice, kdy má kino charakter rodinného domku, vhodně zapadajícího do okolní vilové zástavby. Vstupní partie, orientovaná do Máchovy ulice pak může z exteriéru vzdáleně evokovat lodní kýl, což podtrhuje i atypický tvar sedlové střechy. V úrovni Máchovy ulice se zde nachází předsíň a vestibul se zázemím a šatnou. Z něj stoupá dvouramenné schodiště do prostoru někdejší kavárny. Kinosál je situován v patře nad vestibulem, což se navenek projevuje zkoseným stropem vestibulu, odpovídajícího elevaci sálu. Kinosál představuje jediný, komplexně dochovaný interiér z doby vzniku stavby. Záměrně byl pojednán v různých barevných tónech a materiálech, kdy stěny jsou obloženy béžovými sololitovými deskami, nad nimiž je světlejší oranžový koženkový pás. Tmavomodrý strop pak díky umístění svítidel evokuje hvězdnou oblohu.