Jde o cihlový, dnes omítnutý vyšší dvoupatrový objekt na půdorysu písmene L, přistavěný k západnímu průčelí klášterní baziliky. Severní boční průčelí (šířka 13 metrů), otočené ke 2. parkovišti, je v přízemí dvouosé a v patře tříosé. Západní průčelí (délka 25 metrů), obrácené do Starého dvora, je pětiosé a dělené do čtyř pomyslných etáží. Jižní zalomené průčelí (délka 25 metrů), směřující do tzv. Rumpálového nádvoří, je v podkroví osmiosé. Zde je k němu přistavěn nižší třípodlažní krček (ve dvoře dvouosý, v nádvoří tříosý), který je propojen jak s jižním křídlem Starého dvora, tak s křídlem refektáře a klášterní knihovny. Vedle něj stojí hranolový věžový útvar, jenž vyplňuje prostor mezi krčkem a boční chrámovou lodí. Jeho částečně obnažená fasáda v přízemí ukazuje původní cihlové tvarosloví oken či portálků. Příčná část budovy (na ose sever – jih), jež se dotýká jihozápadního nároží středověkého ambitu, bývala zřejmě refektářem (jídelnou), neboť obdélná prostora jejího přízemí je zaklenuta do dvou středních pilířů. Podle formální analýzy se tak stalo někdy ve 2. půli 17. století, přičemž kamenný okenní otvor v severovýchodním koutě Starého dvora má zachované goticko-renesanční ostění. K hlavní chrámové lodi (na ose východ – západ) pak přiléhá podélná část budovy, která je pozoruhodná svojí přízemní dvoulodní dispozicí, dodatečně zaklenutou valenými klenbami. Později byl v jejím patře zřízen dormitář (ložnice), spojený kamenným sedlovým portálem s někdejším chórem sester – dnes neogotickou hudební kruchtou. Plechová sedla polovalbové střechy prolamují komíny a obdélná podkrovní okna.