Zděná omítaná rozsáhlá čtyřkřídlá dvoupatrová budova, při jejíž severní straně přiléhá klášterní kostel. Průčelí jsou jednoduchá, východní průčelí doplňuje dvoupatrový dvouosý rizalit bývalého refektáře s barokním volutovým štítem a párem kamenných obelisků, jihovýchodní nároží je šestiboká dvoupatrová věž. Ve vystupující části mezi přízemím a patrem kordonová římsa velmi jednoduše profilovaná. Východní průčelí rytmizuje osm okenních os. Jižní průčelí je podepřeno sedmi kamennými opěrnými pilíři a je dvanáctiosé, nad okna 1. patra jsou modelovány lizény. Na všech čtyřech průčelích dvora jsou v přízemí zachovány půlkruhové arkády dodatečně zazdívané, vroubené profilovanými archivoltami, sklenuté do odstupněného pilíře. Pilíře je protažen do předsazené lizény v 1. patře. Východní a zčásti jižní křídlo je podsklepeno. Půlkruhová klenba je z lomového kamene, krajní úseky klenby jsou cihlové. Dispozice přízemí i pater je určena původní funkci kláštera. Ve vnitřní straně probíhá křížová chodba s valenými klenbami, styčnými výsečemi a pasy. Obdobné řešení je v 1. patře, druhé patro až na východní křídlo je mladší. Západní a severní křídlo tvoří dvoutrakt, jižní trojtrakt. Z gotické fáze výstavby kláštera založeného v blízkosti hradeb pochází především dodnes dochované jádro jednolodního neorientovaného konventního kostela, který byl zřejmě vybudován v první třetině 14. století. Při jeho opravě byly objeveny otvory po kdysi kružbových gotických oknech s původní omítkou ve špaletách a rytými paspartami kolem nich. Lze předpokládat, že presbytář byl původně zaklenut dvěma až třemi poli křížové klenby a v závěru klenbou paprsčitou. V období luterské správy byly do chrámové lodi vestavěny tribuny, základy jejichž kamenných pilířů byly odhaleny archeologickým výzkumem při severní i jižní stěně. Kostel byl rovněž rozšířen o prostor sklenutý třemi poli pozdně renesanční křížové hřebínkové klenby. Pobělohorská obnova kostela, zahrnující výstavbu nové klenby, zvětšení oken a zhotovení fresek s mariánskou tematikou, byla ukončena roku 1659. 7. května 1669 klášter i s kostelem vyhořel při velkém požáru města. Následovala postupná obnova celého areálu, na niž přispíval kníže Karel z Liechtensteina s manželkou, která byla dokončena v roce 1688. Kaple sv. Jana Nepomuckého, přistavěná k boku kněžiště a vybavená umělecky mimořádně kvalitním oltářem tohoto světce, byla kolem poloviny 18. století rozšířena o půlkruhový závěr zaklenutý konchou. Budova konventu je v jádru raně barokní a původně jednopatrová. Její starší středověké základy dokládá gotické lomové zdivo v suterénu jižního křídla. K nástavbě konventu o jedno podlaží došlo na konci 18. století. (podle Foltýn 2005). Z historie památky: Klášter byl založen ke konci 13. století, a to, podle klášterní tradice, vyšehradským proboštem a pozdějším olomouckým biskupem Janem Holým v roce 1293. Zpráva nemusí být zcela nespolehlivá, protože v lednu 1297 se šumperští dominikáni připomínají v listině Václava II., jíž dává dominikánkám u sv. Kateřiny v Olomouci vesnici Kožušany, kterou vlastnil dříve právě Jan Holý. Listinou král ustanovuje, aby z tohoto králova darování sestry platily každoročně šumperským dominikánům pět a půl hřivny stříbra na ošacení a dávaly stanovené dávky pšenice, žita, ječmene a hrachu, což může být chápáno jako respektování předchozích majetkových poměrů, snad nadání vyšehradského probošta v této vsi ve prospěch šumperského konventu. Jan Holý není ovšem v listině výslovně uveden jako zakladatel kláštera. Roku klášter 1513 vyhořel spolu s celým městem i klášter, ale za přispění katolického pána Petra ze Žerotína byl znovu vystavěn. Protože ve městě převládlo nekatolické náboženství, byli roku 1553 dominikáni od měšťanů vyhnáni a v konventním kostele se konaly protestantské bohoslužby. K znovuuvedení řeholníků do města došlo teprve po bělohorské bitvě, když se 16. května 1623 vrátili v čele s olomouckým konventuálem P. Abrahamem (Albanem) Herbstem, který se ujal správy šumperské farnosti. Rozkvět konventu byl v druhé polovině 17. století. V rámci josefínských církevních reforem byl roku 1784 klášter zrušen. Klášterní kostel se stal filiálním a budovy konventu získalo po roce 1788 město, které je používalo k nejrůznějším účelům.