Klášterní dvůr je obklopen budovami - na SV straně prelaturou, na JV konventem, na J správní budovou a přiléhajícím zahradním pavilonem I., na Z až SZ hospodářskými objekty. Zbytek doplňují ohradní zdi a brány. V severovýchodní části stál klášterní kostel sv. Václava. Terén je poměrně rovinný, se spádem k jihu, povrch nezpevněný, před hospodářskými budovami betonový chodník, a cesta ze silničních panelů. Dláždění se dochovalo jen při bráně. V prostoru JZ od prelatury je plocha bývalé zahrady ohrazená přízemním soklem, z něj vyrůstají nízké zděné pilířky, zděný altánek čtvercového půdorysu, na nárožích rustikované lesény, střecha stanová s bobrovkami. Podél průčelí SZ křídla konventu je zpevněný chodník, vyšší úroveň dvora odděluje kamenná zeď, ve dvou místech s kamennými schody. Ve středu SV části dvora rostou vzrostlé stromy, směrem od hlavní brány a podél křídla konventu v alejové výsadbě. Uprostřed dlážděného dvora byla zmiňována fontána, se sochou sv. Michala, zhotovená roku 1676 plzeňským kameníkem Mejlíkem, z ní kanál do rybníčku u Z brány. Na nádvoří byly osazeny koncem 19. století barokní sochy, za 1. svět. války však zničeny. Ze sochařské výzdoby se nezachovalo nic. Socha sv. Jana Nepomuckého, původně umístěná na návsi pod klášterní zahradou, byla poškozená přemístěna do středu dvora kláštera a zůstane zde i po restaurování. V prostoru dvora stojí dva drobnější zděné objekty bez památkové hodnoty - při zdi u zahradního pavilonu je to tzv. garáž, při bývalé bráně u správní budovy přízemní zděný domek, vedle otevřená kolna, všechny objekty novodobé. Při SZ zdi ohraničovala dvůr stodola a brána, r. 1825 byla snesena.