Kostel postavený z lomového zdiva s orientací k jihovýchodu je situován ve spodní části náměstí, jihozápadní průčelí je orientováno do komunikace, s nerovností terénu se vyrovnává ubíhající výškou paty zdiva. Kostel tvoří obdélná loď, přecházející bez odsazení v polygonální presbytář. K severovýchodnímu boku presbytáře přiléhá polygonálně ukončený pozůstatek presbytáře původního orientovaného kostela z období před polovinou 14. století s tělesem nepravidelně polygonální schodišťové věže ze stejné doby v jihovýchodním koutě mezi starým a novým presbytářem. Severozápadní průčelí s výjimkou trojbokého štítu přiléhá k sousedícímu domu č. p. 92, z jehož přízemní chodby rovněž vede dnes zazděný vstupní otvor do lodi. Obvodový plášť kostela je zpevněn s výjimkou severovýchodní strany lehce odstupňovanými opěráky dynamizovanými na čelech horní etáže projmutím do hrany a završenými protáhlými korunními stříškami, doplněnými po r. 1909 novogotickými kytkami. Jihozápadní průčelí lodi a presbytáře včetně jižní a jihovýchodní strany je mezi opěráky prolomeno vysokými okenními otvory s neprofilovaným kamenným ostěním završenými hrotitým obloukem, pod kterými se táhne zalamovaná podokenní římsa. Ve třetím poli lodi s výškově zkráceným okenním otvorem je situován nad terén vyrovnávajícím přístupovým schodištěm hlavní vstup do kostela. Vstup je opatřen portálem vroubeným nakoso vytočenými stojkami, z jejichž hladkých soklů vyrůstají z tordovaných patek bloky prutů se zakončením hranolovými fiálami s jeptiškami v ploše a stanovými stříškami. Záklenek portálu je ukončen lomeným obloukem, jehož profilace přechází na vnější straně do tvaru oslího hřbetu vrcholícího dnes ulomenou kytkou – tento prvek je výsledkem puristické úpravy počátku 20. století, zatímco ostatní původní kamenické prvky odrážejí vlivy saské pozdní gotiky. Po jeho pravé straně je k obvodovému zdivu přisazená výklenková kaple s nikou opatřenou dřevěnou mříží, v níž se nachází barokní kamenná polychromovaná socha Piety. V jižní části závěru je nad terén vystupující spodní část presbytáře opatřena slepou arkádou, v jejímž středu se nachází obdélný vstupní otvor do chodby probíhající pod presbytářem a umožňující přístup k severovýchodní části a zvonici. Vystupující plášť původního presbytáře je mezi opěráky pročleněn širokými okenními otvory s lomeným záklenkem, která jsou vertikálními kamennými pruty členěna na tři části završené jeptiškami s návaznými bohatými kružbami z měkce projímaných plaménků v záklencích z doby přestavby koncem 15. století. K severovýchodnímu slepému průčelí lodi je připojena do svahu stoupající obdélná přístavba Svatých schodů z let 1735—1739 s nevelkými postranními okenními otvory opatřenými vitrajovým prosklením. Kostel je zastřešen sedlovou střechou, nad závěrem presbytáře zvalbenou, s orientací hlavního hřebene střechy od severozápadu k jihovýchodu, nad bývalým presbytářem s nižší úrovní hřebene střechy; hřeben valbově zakončené střechy Svatých schodů je orientován k severozápadu. Ve vrcholu hřebenu střechy presbytáře je polygonální cibulovitě ukončený plechem pobitý sanktusník.