Torzo nedokončeného trojlodního chrámu karmelitánů navazující na starší kostel (dnes fragment)se skládá z presbyteria a bočních kaplí. Kostel založený Karlem IV. jako budoucí korunovační chrám a svatyně řádu karmelitánů měl být vedle katedrály sv. Víta nejmonumentálnější stavbou Prahy (délka cca 110 m a výška 40 m). Z původ. záměru byl dokončen pouze presbytář (1397) situovaný v návaznosti na původní kostel na sev. straně pozemku. Stavba věže a lodi zahájená poč. 15. stol. přerušena husit. válkami, následovala postupná devastace (zřícení gotické klenby kostela, věže). Po r. 1606 areál převzali františkáni, chrám nově zaklenut (klenba zdobena freskami), přístavba vstupní části s renes. kruchtou, kaple na J str. presbyteria a trojkřídlého ambitu s kaplemi před hl. průčelím. Presbytář pův. gotic. kostela je podélný segmentově ukončený prostor o výšce cca 34,0 m, s renes. síťovou klenbou, na Z straně s kruchtou, zevně člení obrys chrámu opěrné pilíře ukončené pultem a stříškou, mezi nimi gotická okna v renesanci snížená. Zastřešení sedlovou střechou v závěru polygonálně ukončenou s věžičkou, nad hlavním průčelím odstupňovanou pultovou a valbovou. Na Z fas. nad portálem mozaika V. Foerstera (1900) a rozeta. V interiéru sochy od A. Heidelberga (1625), raně barokní oltář (1649-51) největší v Praze (výška 29,0 m) od neznámého autora, na bočním oltáři obraz od V.V. Reinera (1727). Jsou zachovány základy gotické zvonice, část. základy a zdi trojlodí.