Jde o nejvýznamnější severočeský barokní mariánský poutní areál, s poutní tradicí již předbělohorského kultu, spojeného s drobnou soškou Piety. Kostel P. Marie Bolestné, vycházející z klasického typu jezuitských kostelů Il Gesú, je jednolodní, valenými klenbami s výsečemi sklenutou stavbou se třemi páry postranních kaplí, mohutným dvouvěžovým průčelím a polokruhově zakončeným presbytářem. Sochařskou výzdobu hlavního a bočních průčelí se zastoupením jezuitských řádových světců a českých zemských patronů realizoval František Tollinger z Litoměřic. V presbytáři se nachází monumentální ciboriový hlavní oltář z let 1705–1707, jedna z prvních realizací tohoto druhu v Čechách, původní je i kazatelna s hodnotnou sochařskou výzdobou, série bočních oltářů, zpovědnic a další vybavení. Oválný obvodový ambit se sedmi kaplemi, symbolizujícími Sedm bolestí Panny Marie, navázal na starší obdobný koncept, nejstarší doložitelný v Čechách. Bohosudovský poutní areál byl ve své době přirovnáván k mariánské pevnosti, či dokonce k polnímu táboru -společně s Mariánskými Radčicemi, Horním Jiřetínem a Zahražanami (viz Sartoriův překlad Mariánského atlasu z roku 1717, kázání Martina Jungera). Pohledově dominantní poloha na úpatí Krušných hor je dnes sice značně potlačena mladší okolní zástavbou, ale částečně se ještě uplatňuje zejména z vyvýšených okolních stanovišť.