Původní kostel Nejsvětější Trojice z l. 1611-13 byl postaven na místě dvou zbořených domů s orientací hl. průčelí k Petřínu. V r.1624 začíná přestavba kostela bosými karmelitány na jednolodnou sálovou stavbu se změněnou orientací s hl. průčelím obráceným do ulice. Kostel nově zasvěcený P. Marii Vítězné tak získal nesprávnou orientaci. Brzy se stal centrem nového kultu sošky "Pražského Jezulátka", který nově přišlý řád získal v r. 1628 z odkazu Polyxeny z Lobkowicz. V r.1666 řeholníci vyhloubili pod kostelem kryptu a po výstavbě nového karmelu se znovu v r. 1669 pustili do dokončení kostela - tehdy proběhla dostavba horní etáže již. věže. Po zrušení řádu r. 1784 se kostel (již farní) dostal pod duchovní správu maltézských rytířů. Další opravy se jen málo dotkly pův. konstrukcí a kostel si dodnes zachoval vzhled, jaký získal postupně v 17. stol., proměnilo se jen vybavení interiérů, podstatně změných v průběhu 18. stol. Hl. dvouetážové a trojosé bezvěžové průčelí, dokončené r. 1644, se obrací do malého prostoru (piazetty), nově vytvořeného rozšířením Karmelitské ul. Vyšší úroveň terénu kolem kostela vyrovnává raně barokní terasa s balustrádou, zpřístupněnou trojicí schodišť, z nichž střední probíhá v jedné ose s hl. chrámovým vstupem. Vlastní průčelí kostela člení toskánské pilastry ,u střední, risalitově vystupující části nesou pilastry plnou římsu. Vstupní portál, tvořený edikulou dórského řádu, jehož kladí s triglyfy přerušuje uprostřed znak Baltazara Maradase, mecenáša stavby, a nápisová kartuše s datem 1644. V architektonizované raně barokní nice posazené nad přímou římsu portálu se nalézá socha Madony na půlměsíci, patronky stavby. Niku po stranách provázejí obelisky na soklech. Boční užší osy prolamují tři nestejně vysoká okna nad sebou. Silně vysazená a bohatě profilovaná římsa odděluje druhou etáž, zdůrazněnou vysokým soklem, kterou ve střední části prolamuje termální (polokruhové) okno, pozůstatek renesanční stavby. Průčelí ukončuje vysoký štít s úzkými volutovými křídly, rámovaný pilastry iónského řádu a doplněný ještě lisenovým rámcem. Uprostřed je prolomeno vysoké obdélné okno s uchy po všech stranách, ukončené nízkým segmentovým frontonem. Naznačené ostění okna prolamuje polokruhově ukončený otvor osazený dřevěnou okenicí s malbou Pražského Jesulátka. Nad úplným kladím završuje štít nízký trojúhelný fronton (uvnitř se zlacenou šesticípou hvězdou), vrcholící po stranách vázami na soklech, ve hrotu pak křížem, posazeným rovněž na soklu. Architektonicky vysoce zajímavá je pozdně renesanční brána vpravo od kostela, zasazená druhotně v ohradní zdi. V dispozici jednolodního kostela s trojicí mělkých bočních kaplí se stále ozývá řešení pův. luterského chrámu. Střední část lodi je stále ještě pozdně renesanční, nedošlo zde k žádným změnám pův. stavu. Klenební sféru odděluje průběžná římsa, poměrně silně vyložená. Klenba lodi má charakteristický plný valený tvar - objevující se právě jen na poč. 17. stol. - a prolomují ji pouze segmentové záklenky oken. Kostel má velice hodnotný mobiliář, vrcholně barokní hl. oltář, raně barokní kazatelnu, dvě pozdně barokní zpovědnice pod kruchtou, lavice v lodi (36 exemplářů) z r. 1776, lavice podél zdí chóru upraveny novogoticky v 19. stol. (po restaurování r. 2020 obnovena barokní podoba lavic) V přední části chóru se nalézá pontifikální křeslo z l. 1770-80 se zlacenými rokajovým dekorem.