Kostel sv. Anny ve Verneřicích je zmiňován jako farní již roku 1352, kdy je uveden v registrech papežských desátků. Patřil do litoměřického arcijáhenství a lipského děkanátu.1 Vznik kostela je však pravděpodobný už dříve, ves (pozdější městečko) a zřejmě nedlouho po ní i farní kostel vznikly pravděpodobně v pozdní fázi kolonizace po roce 1250. Pro danou dobu jsou typická ženská zasvěcení, což dokládají i kostely dalších vsí dané oblasti, u kterých je předpokládána stejná doba vzniku (Merboltice – sv. Kateřina, Valkeřice – sv. Barbora, Zubrnice – sv. Máří Magdaléna). Přestavbou, resp. stavební úpravou, prošel kostel v 16. století, a to roku (či lépe okolo roku) 1565, o čemž by svědčila datace 1565 vyrytá v překladu pískovcového ostění okénka v přízemí spojovacího krčku mezi presbytářem a ke kostelu přináležející hranolovou věží. Kostel společně s městečkem dvakrát vyhořel v průběhu 18. století. Poprvé tomu bylo roku 1709, podruhé roku 1774. Po obou požárech byl kostel obnoven. První z popožárových obnov proběhla mezi lety 1710 – 1711. Tomu odpovídá i vročení v segmentovém nástavci štítu západního průčelí kostela – 1711. Druhá, pozdně barokní, popožárová oprava byla realizována mezi lety 1774 – 1776 (1776 je rokem dokončení obnovy). K pozdně barokní obnově kostela se dochovala původní plánová dokumentace od žateckého stavitele Antona Loschy. Jméno výše zmíněného zednického políra je mj. spojeno s vyúčtováním za rok 1772 (a 1774) nové výstavby vyhořelého děkanského kostela Nanebevzetí P. Marie v Žatci Kostel sv. Anny ve Verneřicích je urbanistickou dominantou intravilánu, resp. historického jádra městečka. Jedná se o zděnou trojlodní stavbu, orientovanou ve směru východ – západ, s presbytářem na východní straně (což je dáno středověkým původem stavby). Jak již bylo zmíněno výše, jedná se o trojlodní stavbu, přičemž obě výrazně užší boční lodě jsou nižší, zastřešené pultovými střechami nízkého sklonu se zvalbením na obou koncích; u severní boční lodi je valbou opatřena pouze západní užší strana, na východě střecha dobíhá až k věži. Střecha severní boční lodi je vyjma západní valby kryta velkoformátovými plechovými šablonami (Alukryt) natřenými červenou barvou. Západní valbu kryjí pálené bobrovky v šupinové skladbě a nároží pálené hřebenáče. De facto shodným způsobem je kryta rovněž střecha jižní boční lodě. Červeně natřený Alukryt zde kryje i východní valbu. Západní valba je pokryta pálenými bobrovkami v korunové skladbě a nároží pálenými hřebenáči. Mohutná střední loď je na vstupním západním průčelí zvýrazněna segmentově ukončeným křídlovým štítem, opatřeným uprostřed nikou se sochou sv. Josefa a v segmentovém nástavci vročením 1711. Na východě na hlavní loď navazuje pětiboký presbytář s vnějšími odstupněnými opěrnými pilíři. Střední loď i presbytář jsou zastřešeny sedlovou střechou, ukončenou nad presbytářem trojbokou valbou. Sklon střechy (nad lodí činí cca 45°) je ve spodní úrovni viditelně zlomen v místě námětků. Střecha je pokryta pálenými bobrovkami v korunové skladbě. Hřeben a nároží kryjí pálené hřebenáče, kladené do malty. K severní straně presbytáře se přimyká krátký spojovací krček – v přízemí s kaplí, nad ní oratoř – a k němu pak hranolová věž, ukončená cibulovitou bání s lucernou, na níž je nasazen dvouramenný kříž. Krček je zastřešen sedlovou stříškou s hřebenem orientovaným ve směru sever – jih. Krytinou je pálená bobrovka v korunové skladbě. Hřeben kryjí pálené hřebenáče ložené do malty. Do koutu mezi jižní boční lodí a presbytářem je vsazena nízká přístavba sakristie, ukončená pultovou střechou se sklonem k jihu. Střechu sakristie kryje červeně natřený Alukryt. Krov nad hlavní lodí a presbytářem kostela sv. Anny je hambalkový o jedné úrovni hambalků.