kostel sv. Barbory

Kostel postaven z hrubě opracovaných pískovcových kvádříků, lomového kamene i cihel v částech pod římsou a v zaklenutí kaplí. Korunní římsa, ostění vstupního portálu, okenní šambrány z pečlivě opracovaného šedého pískovce, sokl kostela z pískovcových desek. Omítka kostela štuková, tmavě šedá, lisénové rámování jednotlivých polí a úseků v původní barvě bíle, nyní zašedlé. Kostel řešen na půdorysu elipsy ve vnější skladbě poměrně komplikovaný. Objem narůstá jakoby sesazením a přidáváním jednotlivých vnějších hmotových elementů k ústřednímu jádru. Jádro je i zvenčí patrné, neboť převyšuje většinu postranních objemů. Pouze v ose na průčelní stráně je k němu přisazený stejně vysoký objem šířkového půdorysu, obsahující vstupní prostory s dvojicí šnekových schodišť, jehož jižní strana tvoří jednoosou, dvouetážovou hlavní fasádu ukončenou trojbokým tympanonem. Pole průčelí jsou rámovaná plochými lisénovými rámy, pravoúhlého tvaru, nároží jsou zaoblená a vpadlá. Spodní etáž je podstatně vyšší než horní. Horní etáž je slepá. Boční průčelí jsou v lodi trojosé, dvouetážová. Řešení závěru kostela je jednotným členícím systémem i shodných odstupňovaných hmot skladby, přičemž polygonální hmota presbytáře je opět symetricky vázána na dvě pole konvexní hmoty sousedních kaplí a je plynule provázána a kompozicí obou bočních fasád. I této strany je tedy základní koncepce stavby podmíněna myšlenkou jednotného objemu, nikoliv modelovaného, nýbrž skládaného. Předstupující průčelní část je kryta sedlově, nad bočními objemy jsou nízké, zvalbené stříšky.