Orientovaný kostel s užitným patrem má obdélnou loď a pětiboký presbytář s opěrnými pilíři. Ploché stěny, dělené průběžnou mezipatrovou římsou, jsou prolomeny hrotitými okny s rotujícími kružbami a dvěma svislými pruty. Na severní straně je k presbytáři připojena sakristie se vstupem na kazatelnu, na jižní straně kostela stojí při jihozápadním nároží lodi schodišťová věž, která zpřístupňuje vřetenovým schodištěm horní emporu, v ose západního průčelí dominuje hranolová zvonová věž se zazděným karnerem (pohřební kaplí) a vřetenovým schodištěm, které umožňuje vstup na horní emporu a podstřeší kostela. Loď a presbytář jsou sklenuty žebrovou síťovou klenbou se vzdutými kápěmi, dekorovanou na průniku žeber dřevěnými zlacenými růžemi. Vyžlabená žebra se v lodi opírají o přízední pilastry. Na ně jsou přizděny empory obíhající loď ze tří stran a na západní straně navýšené o arkádovou tribunu. Arkádou v jižní stěně přesbytáře se do kněžiště otevírá vrcholně barokní oratoř s balustrovou poprsnicí. Vstup do lodi a presbytáře umožňují diamantované renesanční portály. Pozdně renesanční sloupový hlavní oltář je připisován Melchioru Kuntzemu z Freibergu, dokončen byl pravděpodobně roku 1605. Nad novorenesanční kamennou kazatelnou z roku 1887 se nachází dřevěný renesanční klobouk, dle dochované signatury zhotovený roku 1604 truhlářem Konrád Seifert z Freibergu. U severní stěny kostela jsou druhotně umístěny barokní sochy Ecce Homo z roku 1769 a sv. Jan Nepomucký z roku 1713, který stojí na soklu nedochované sochy sv. Ludvíka.