Kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského tvoří západní stranu arkádového nádvoří jezuitské koleje, severním hlavním průčelím se obrací do náměstí. Okolní zástavbu zde výrazně převyšuje a dolní část náměstí svým mohutným vstupním průčelím ovládá. Jde o neorientovanou jednolodní sakrální stavbu, s bočními kaplemi a dvojvěžím. Střecha nad lodí je sedlová, do průčelí se promítá středním štítem. Boční kaple jsou kryté pulty, presbytář sedlem. Kostel je zděný, omítaný. Aktivní prvky fasády jsou (kromě hlavic polosloupů a pilastrů) sytě červené, pasivní bílé. Krytinou je tmavočervený asfaltový šindel, cibulové báně s lucernami jsou pokryté měděným plechem. Pětiosému dvouvěžovému hlavnímu průčelí dominuje mohutný portikus, který je řešením značně odlišný od průčelí jezuitských pražských kostelů sv. Ignáce. Je trojosý, završený segmentovým frontonem, jehož kladí, ve střední ose přerušené středním obloukem, nesou čtyři toskánské sloupy na hranolových soklech. Tomuto členění odpovídá pod portikem také členění průčelní zdi se třemi vstupními otvory (z nichž střední je vyšší a provedením profilovaného ostění s uchy dominantní) a pilastry. Portikus je zaklenut. Na vrcholu frontonu je umístěno pět raně barokních soch světců z černovického pískovce, v nejvyšším místě uprostřed socha Panny Marie s Ježíškem. Nad portikem pokračuje druhé, rovněž pětiosé patro, vynášené subtilními iónskými pilastry, zakončené vysokým kladím. Na něm je posazen trojúhelný štít. Po stranách štítu vystupují nad římsu dvě věže čtvercového průřezu, které přecházejí do oktogonů, zakončené jsou cibulovými střechami.