kostel sv. Jakuba s rodnou světničkou Bohuslava Martinů

Středověký kostel. Podobu z doby zal. města (1265) neznáme - mohlo se jednat o trojlodní baziliku s dvojvěžovým průčelím nebo jednolodní se západní věží v ose. V pořadí druhý kostel byl vystavěn nejspíše v 60. - 80. letech 14. stol. jako trojlodní bazilika s protáhlým chórem. V ose stavby byla na západě do trojlodí vtažena věž - k tomuto řešení není známá analogie (podrobný popis včetně půdorysu, pohledů a analogií viz literatura - Borský, Junek 2005). Barokní úprava se týkala především vnitřního vybavení. Stavba byla zbořena po požáru r. 1845. Novogotický kostel vystavěn v letech 1853 - 1865 dle plánů Antonína Wacha za řízení Fr. Schmoranze st. Orientovaný kostel je trojlodní hala s tribunami v bočních lodích, osově situovanou západní hranolovou věží a dlouhým kněžištěm s šestibokým závěrem. Celková délka kostela dosahuje asi 46 m (bez opěráků). Délka interiéru presbytáře je asi 19 m a délka lodi 19 m, šířka interiéru trojlodí je přibližně 20 m. Výška věže po střed makovice je asi 63 m (k tomu navíc asi 3 m vysoký kříž). Podlaha věžního ochozu se nachází ve výšce 37 m. Důsledně byl dodržen půdorys gotického kostela, ale hmotově se novostavba proměnila z baziliky na halu – tj. všechny tři lodi jsou stejně vysoké. Navíc byla z vnějšku přístavbami pohlcena část kněžiště, které při venkovním pohledu vypadá krátké, ačkoliv pohled do interiérů (a půdorys) ukazuje jeho mimořádnou délku. Z vnějšku je patrné, že pata závěru je středověkého původu (pískovcové kvádry). Hlavní loď je zaklenuta rychlým sledem čtyř klenebních polí, kterým v bočních lodích odpovídají téměř čtvercová pole. Kněžiště o třech obdélných klenebních polích a závěru odděluje od lodi triumfální oblouk. S výjimkou sakristie je v interiéru důsledně užita křížová žebrová klenba ze žeber hruškové profilace. V chóru a v hlavní lodi vybíhají žebra z vysokých štíhlých válcových přípor ukončených variacemi na gotické kružbové hlavice s polygonálními krycími deskami. Žebra se sbíhají do masivních terčových svorníků: v závěru s tváří Krista, v kněžišti s letopočtem 1860, v lodi s polychromovaným městským znakem, kruhovým otvorem pro závěs lustru, polychromovaným znakem Českého království a symbolem Boží Trojice. Klenby bočních lodí v obou úrovních vybíhají z konzol. Žebra se opět sbíhají do terčových svorníků drobnějšího měřítka. Na severní boční loď navazuje obdélná sakristie o dvou polích osmidílné žebrové klenby. K jižnímu boku presbyteria se v úrovni sakristie připojuje kaple Božího hrobu (přístupná z presbyteria) a kaple P. Marie otevřená do boční lodi. Do západní části hlavní lodi je vsunuta podklenutá hudební kruchta s varhanami, otevřená obloukem do věže. Hranolová věž je z větší části zasunuta do půdorysu trojlodí a před západní průčelí předstupuje v podobě mělkého rizalitu s nakoso postavenými opěráky při nárožích. Po stranách věže jsou v koutech bočních lodí situována schodiště zpřístupňující empory a věž. Západní část kostela získala podobu izolovaného bloku s hladkým průčelím. Má téměř pevnostní ráz a monumentální dojem je zdůrazněn cimbuřím, odstupněným západním štítem a opěráky v nárožích, které vrcholí fiálami s kytkou. Subtilněji působící průčelí lodi a presbytáře z kvádrů je rytmizováno dvakrát odstupněnými opěráky vrcholícími stříškami. V patách východního štítu jsou posazeny fiály s kytkami. Okna s hrotitými záklenky vyplněnými kružbami jsou v lodi prolomena ve dvou úrovních odpovídajících vloženým emporám. Všechny kružby jsou individuální, žádná se neopakuje. Ve věži se nad zvonicovým patrem nachází byt pověžného s čp. 236 město (v současné době upraven jako rodná světnička Bohuslava Martinů). Byt sestávající z kuchyně a obytné místnosti je přístupný z ochozu vyneseného na krakorcích. Ochoz s kružbovým zábradlím spojuje průchozí polygonální věžičky v nárožích, které jsou zastřešeny oplechovanými štíhlými jehlancovými stříškami s pozlacenými makovicemi. Věž vrcholí oplechovanou jehlancovou střechou s makovicí a křížem. Střecha věže kryta mědí (1957), budova "eternitovými" černými šablonami (2000). Podrobný popis kostela viz literatura (Borský - Junek 2005 a SHP 2004).