Kostel je původně gotický (dosud uchovaná gotická sakristie křížově zaklenutá s konzolami). Přestavěn měl být barokně a znovu postaven po požáru v r. 1783. Ovšem zdivo se jeví starší než barokní (v přízemní části), nemuselo jít zcela o novostavbu, spíše došlo k využití starého půdorysu, včetně závěru presbytáře a věže v čele (možno i renesanční). Zdivo je z lomového kamene, ve vyšších partiích stavby je dozděno cihlami do dnešní výšky. Okna jsou pozdně barokní až raně klasicistní. Při obnově po požáru v r. 1783 dostal objekt svou dnešní celkovou klasicizující tvář. Objekt kostela stojí na obdélném půdorysu. Jde o jednolodí s trojbokým presbytářem, se sakristií na severní straně a s hranolovou předstupující věží na západě. Vstupní průčelí, na západě v podvěží, má zaoblené hrany (loď i věž). Vstup je osazen pozdně barokním portálem. Věž je poměrně hmotná, rozdělená bohatě profilovanou kordonovou římsou ( u lodi je římsa korunní) a ukončena nízkou stanovou střechou. Nad vstupem, v jeho ose, je půlkruhová nika a nad ní segmentové malé okénko s profilovanouu nadokenní římsou. Nad kordonovou římsou je velké půlkruhové okno a nad ním ciferník hodin. Štítové průčelí lodi přiléhající k věži je z obou stran kryto jednoduchou trojúhelníkovou atikou, a tvoří příčnou loď, na každé straně je zde jedna okenní osa obdélných oken (trojice nad sebou) s plastickými šambránami. Loď obsahuje trojici půlkruhových oken se zprohýbanými plastickými nadokenními římsami ( toto okno má i presbytář). Jižní vstup, již přímo do presbytáře, má jednoduchý obdélný kamenný portál. Střecha je valbová a v závěru je ozdobena sanktusní věžičkou. Vše je kryto šindelem.