kostel sv. Markéty

Nevelký, dříve filiální kostel stojí uprostřed vsi na rovném travnatém prostranství, bývalém dávno zrušeném hřbitově na levém břehu Nesuchyňského potoka proti ústí silnice od Milostína a Mutějovic do prostoru návsi. Orientovaný jednolodní kostel se skládá z obdélné lodě, odsazeného pětibokého presbytáře a nízké jednopatrové hranolové věže, předstupující celým objemem před záp. průčelí. Stavba je vyzděna téměř výhradně z lomové opuky a pískovce, jen v malé míře, většinou ve vyzdívkách špalet mladších barokních oken v lodi, je užito cihel. Vnější vápenné omítky, dochované jen ve zbytcích, jsou tónovány okrovým odstínem, pouze patro věže je omítnuto novými vápennými světlešedými omítkami. Podrobný popis prostorů kostela i jeho exteriéru obsahuje dokumentace G.A., avšak od r. 1986 došlo k podstatným změnám stavu chátrající stavby. (Pokračování popisu na DL). Loď byla původně kryta plochým na rákos omítnutým stropem, který byl vzhledem k havarijnímu stavu v 90. letech snesen. Prostor je dnes otevřen do vaznicového krovu s hambalky a stojatými stolicemi v plných vazbách. Krov, zcela rekonstruovaný a doplněný novými prvky, spočívá na železných příčně položených traverzách.Dřevěnou kruchtu v záp. části lodi nesou dva kamenné monolitické, nikoli zděné pilíře s odsazenými sokly a nízkými římsovými hlavicemi. Plné dřevěné přímočaré parapetní zábradlí kruchty je omítnuto na rákos. Presbyterium, tvořené úzkým příčně obdélným polem křížové klenby a pětibokým paprsčitě zaklenutým závěrem, je dnes v dezolátním stavu. Klenba s četnými trhlinami hrozí zřícením a je podepřena dřevěnou výdřevou, stejně jako roztržený půloválný triumfální oblouk. Rovněž obvodové zdivo presbytáře je potrháno. Na vnějšku kostela se v důsledku vesměs samovolně a souvisle opadávajících omítek objevilo několik důležitých prvků, které podstatně mění pohled na chronologii stavby. Na sev. straně lodi se vedle dvou velkých barokních segmentem sklenutých oken objevila dvě zazděná velmi úzká lomeně završená okénka v okoseném kamenném ostění z červené opuky s drážkou pro zasazení okna nebo mříže. Je patrné, že nález raně gotických okének, prolomených poněkud výše než okna barokní, vyvrací dřívější domněnku o barokním původu lodi. Na jižní straně lodi vlevo od barokního okna blíže JZ nároží je pod opadanou omítkou patrno hladce otesané neprofilované kamenné, asi opukové ostění segmentově zaklenutého zazděného okna (snad na kruchtu). Stáří okna je nejisté, avšak vzhledem k tomu, že ostění nese stopy pekování pro lepší udržení omítky, je pravděpodobný jeho předbarokní původ. Okno bylo zrušeno asi při barokní úpravě kostela. Polygonální presbytář je v nárožích zesílen čtyřmi hranolovými jednou odstupněnými poměrně nízkými opěrnými pilíři, jež končí pultovými stříškami pod záklenky širokých lomených oken. Opěráky byly ke zdivu nestabilního kněžiště dodatečně přistavěny, jak je patrno z průběhu soklu a starých omítek, zabíhajících pod opěráky. Na jižní straně presbytáře bylo odkryto zazděné barokní okénko ve tvaru ležaté elipsy. Loď kostela je kryta novou sedlovou střechou s valbou na vých. straně, nad presbytářem je střecha valbová. Záp. věž vrcholí čtyřbokou jehlancovou střechou. Všechny střechy jsou kryty novými bobrovkami.