Kostel byl původně zasvěcen sv. Mikulášovi. Poprvé připomínán je k roku 1384. Do roku 1408 je pod patronací řádu cisterciáků z Oseku. Současná podoba kostela pochází přibližně z roku 1530, kdy se na stavbě podíleli N. Andresen z Lokte a Ch. Knorr z Plavna. Jedná se o zděný omítnutý, trojlodní kostel s úzkými nízkými bočními loděmi. Loď je uzavřena polygonálním presbytářem s hranolovou věží a dvoustupňovitými pilíři. Při jihovýchodní straně lodi jsou dvě kaple. Hlavní loď je také podpírána pilíři. K severozápadnímu nároží je připojena půlválcová vížka. Hlavní průčelí je v barokní úpravě. Střecha hlavní lodi objektu je sedlová, vedlejších pultová. Věž má střechu v podobě báně s jehlancovitým zakončení. Střešní krytinou je falcovaný plech. Lodě i presbytář je zaklenut žebrovou klenbou. Vedlejší lodě jsou odděleny od hlavní osmibokými pilíři. Podvěžní sakristie je zaklenuto křížovou klenbou s klínovými žebry a s terčovitým svorníkem. Kaple při jihovýchodním nároží je pak zaklenuta klenbou diamantovou.