1) kostel 2) márnice 3) ohradní zeď s branou a brankou Kostel sv. Mikuláše obklopený hřbitovem s ohradní zdí stojí při severovýchodním okraji obce Potvorov při komunikaci vedoucí z Potvorova na Bílov v mírném svahu klesajícím k západu a jihu. Jde o unikátní pozdně románskou stavbu, která vznikla jako opevněný tribunový kostel původně spojený s přilehlým středověkým dvorcem (situovaným na území sousední farní zahrady). Loď a apsida si dodnes zachovaly svůj původní románský vzhled, v interiéru byla v minulém století nalezena původní malířská výzdoba. Ke kostelu byla později přistavěna věž a barokní sakristie. Kostel stojí na vyvýšené terénní výspě - oproti farnímu pozemku, přiléhajícímu na západě, je terén převýšen o cca 3 m. Kolem kostela je rozložený starý hřbitov, dodnes užívaný, oproti okolnímu terénu zvýšený cca o 1,5 m, ohrazený kamennou hradbou (3). Opevnění příkopem současný výzkum neprokázal. Kostel je situován v západní části hřbitova, po jeho severní, východní a jižní straně jsou v pravidelných řadách rozmístěny hroby. Na hřbitově roste několik vzrostlých stromů. Vstup do areálu z komunikace zajišťuje brána s brankou (3), situovaná v jižním úseku ohradní zdi. V severozápadním koutu hřbitova při ohradní zdi stojí jednoduchá budova márnice (2), pocházející pravděpodobně z počátku 20. století. Západní úsek ohrazení, probíhající mezi jihozápadní vstupní branou a márnicí, je nedílnou součástí ohrazení fary (r.č. ÚSKP 36791/4-1535). Stavební vývoj Založení pozdně románského kostela v Potvorově je v současnosti kladeno do poslední třetiny 12. století a je spojováno s chebskou stavební hutí a sakrální architekturou v Horní Falci a Francích. Kostel se hřbitovem býval v minulosti oddělen od okolního terénu dvěma hlubokými úvozy (na severní a jižní straně). Dnes již jen stopy nevysokého valu v zahradě východně od kostela a v písemných pramenech zmiňované zasypání příkopu svědčí o opevnění kostela ve středověku. Původně menší plocha hřbitova byla v minulosti postupně rozšiřována. Po třicetileté válce proběhla za opata Ondřeje Trojera barokní oprava kostela i fary, v rámci které byl pravděpodobně rozšířen hřbitov a zřízena nová hřbitovní zeď s branou na jižní straně. Z písemných pramenů je ještě v baroku připomínáno spojení tehdejší fary a tribuny kostela dřevěnou krytou chodbou. V rámci stavebních úprav farního areálu a výstavby nové fary v roce 1758 bylo zřízeno nové ohrazení fary, které oddělilo farní pozemky od hřbitova. Z pozdně románské stavby kostela dochována loď a presbytář; dále většina oken i vstupů a také klenba apsidy a podklenutí kruchty; pozdně románský i východní štít lodi s rozetou; záměr zaklenutí prostoru nad kruchtou (tribunou) zůstal patrně nerealizován. Před jižním portálem mohla být jakási sloupová předsíň. V rámci barokních úprav provedena přístavba předsíně (40.léta 18.stol.) a sakristie (1785). Klasicistní věž přistavěna v l. 1825-26, schodišťový přístavek z roku 1836.