Počátky liboucheckého kostela spadají do doby vrcholného středověku, patrně již do období, kdy obec Libouchec ležící v táhlém údolí potoka zvaného Lubuchec, po němž převzala i českou podobu názvu (německý název byl odvozen z latinského pramenně doloženého názvu Regis silva- Královský les, tedy Königswald) přešla z majetku johanitů od roku 1305 do držby významného rodu Vartenberků. Areál kostela sv. Tří králů stojí v západní části obce, na severní straně průjezdní komunikace, západně od křižovatky, z níž odbočuje silnice do Tisé. Tvoří jej původní pozdně gotický kostel sv. Tří králů, ohradní zeď s branou, která ohraničuje původní rozlohu hřbitova (tak, jak je zakreslen na mapě povinného císařského otisku stabilního katastru z roku 1843), včetně jeho prvního rozšíření pravděpodobně ze 2. poloviny 19. století. V severovýchodním koutě rozšířeného hřbitova se nalézá objekt márnice. Působivost přístupu ke kostelu je umocněna přímým schodištěm realizovaným v době barokní, k němuž se vystupuje svahem nad hlavní komunikací vedoucí obcí. Nástupní prostor schodiště je od západu sevřený budovou barokní fary s hospodářskou budovou. Úvodní část schodiště vede k velkoryse působící vstupní bráně hřbitova se vstupním otvorem zakončeným polokruhovým obloukem s klenákem vroubeným dvěma toskánskými pilastry po stranách a završené štítem se segmentovým vyvrcholením s dnes již ztracenou vrcholovou kamennou koulí a dvěma postranními jehlanci. Stěny po stranách brány jsou pročleněny dvěma mělkými nikami. Toto provedení nasvědčuje shodě s obdobím barokní přestavby kostela počátkem 18. století. Za branou přístupová komunikace stoupá k bočnímu vstupu v podvěží. Mezi vstupní branou ohradní zdi a schodištěm, východně od jejich osy, je umístěno barokní sousoší Kalvárie z roku 1728. Před transferem ke kostelu stálo sousoší ve středu obce, na severní straně průjezdní komunikace, při již neexistujícím mostku přes bývalý Mlýnský potok.