kostel sv. Václava

Katalogové číslo

1000135686

Kraj

Ústecký kraj

Okres

Litoměřice

Obec

Litoměřice

Část obce

Předměstí

Katastrální uzemí

Litoměřice

Typ

kostel

Kategorie

objekt

Sloh

baroko

Autor

architekt: Broggio Oktavián další autoři: Franz Tollinger (sochařská výzdoba), Rochus Bolla (štukatérské práce).

Vznik

1714 až 1716

Konstrukční řešení

zděná konstrukce

Anotace

Hodnotný barokní kostel menších rozměrů byl postaven na členitém zvlněném půdorysu podle návrhu Octavia Broggia na místě gotického kostela v letech 1714-16. Zdobné je zejména vstupní průčelí s bohatou výzdobou, nad středem se zvedá kupole s lucernou.

Historický vývoj

Kostel byl postaven na místě starší sakrální stavby v letech 1714-1716 podle návrhu významného barokního litoměřického architekta Octavia Broggia jako poděkování obyvatel města za odvrácení moru. V době vlády císaře Josefa II. přestal být užíván k sakrálním účelům a sloužil jako skladiště. Znovu vysvěcen byl v roce 1852. Po první světové válce bylo rozhodnuto o jeho využití jako památníku obětem této války, ke kterémuž účelu byl kostel v roce 1927 adaptován. Od roku 1950 slouží opět církevním účelům, a to pravoslavné církvi, jejímž požadavkům byl přizpůsoben interiér kostela.

Popis

Poměrně drobný kostel je postavený na dynamickém půdorysu. Jeho středem je loď, jejíž centrální čtvercový půdorys má severní a jižní stranu konvexně rozšířenou. Východní předsíň má šikmá nároží, přechod v loď je konkávní. Stejně je tomu u napojení lodi a presbytáře, který má polygonální tvar. Východní průčelí je jednoosé. Jeho dolní část chrání dvoustupňový sokl, který obíhá celou stavbu. Ve východní stěně se nachází vstup – dvoukřídlé dřevěné dveře rámové konstrukce. Obě křídla mají ve středu zasklenou část tvaru na výšku situovaného oválu, ve středu boků vybíhajícího do špičky. Zasklení chrání mříž z diagonálně vedených přetínajících se prutů. Kolem dveřního otvoru je kamenné ostění s uchy, nad ním profilovaná římsa a ještě výše rozeklaný fronton s prohnutými boky, směrem ke středu stočenými do voluty. Ve frontonu se nachází štuková kartuše štítovitého tvaru, nahoře a dole s volutami, doplněná o palmové ratolesti a nahoře ve středu o dvě dětské hlavičky s pootevřenými ústy a krátkými vlasy. V kartuši je nápis: „DISPELLIT / CONTAGIA / VOTVM“. Na obou dolních stranách frontonu se nachází štuková váza s bohatou kyticí růží (každá s odchylkami v provedení). Plocha nad vstupními dveřmi je prolomena rozměrným oknem se segmentovým záklenkem. Rámuje ho složitě členěná a profilovaná šambrána, nad oknem je profilovaná římsa, tvarovaná do mírného oblouku. V ploše mezi římsou a záklenkem okna je opět umístěna kartuše – se stáčenými okraji a s akanty. Je prázdná, její střed je vzdutý. Široká, na koso situovaná nároží východního průčelí jsou opatřená sdruženými pilastry se soklovou patkou a jónskou hlavicí, do jejíchž volut je zavěšený feston. Pilastry podpírají bohatě členěné kladí ukončené přesahující římsou.

Východní strana kostela je završená dosti rozměrným štítem. Rámují ho na koso situované sdružené pilastry se štukovou výzdobou s dlouhými rostlinnými střapci. Vně pilastrů jsou boky štítu, dole stočené do mohutné voluty. Střed prolamuje nika zaklenutá konchou s dvojitým mušlovitým povrchem. Po stranách a nahoře rámuje niku profilovaná šambrána s uchy s kapkou, nahoře konkávně vybíhající do segmentového oblouku. Nad obloukem je profilovaná římsa obdobného tvaru, pod nikou profilovaná parapetní římsa. V nice se nachází socha sv. Václava. Světec stojí čelně s nakročenou pravou nohou. Oděn je do zbroje, doplněné pláštěm. Ten kryje obě paže a pod pravou z nich tvoří výrazný záhyb. Sv. Václav má krátké vlnité vlasy, krátký plnovous, ústa jsou pootevřená. Na hlavě mírně natočené k levému rameni je knížecí čepice. Obě paže jsou pozdvižené a ohnuté v lokti. Pravá je výše, ruka prsty obemyká v horní části žerď s vlajícím praporem s rozdvojeným koncem (ruka a žerď s praporem nad ní jsou již mimo niku, na šambráně). Levá ruka drží za horní okraj oválný štít s nepravidelným okrajem, ve štítu je zobrazená svatováclavská orlice. Štít, opřený o podložku, přidržuje dole oběma rukama nahý andílek, který je k pozorovateli situovaný zády. Jeho hlava s krátkými vlnitými vlasy se obrací do levého profilu, na zádech je rozepjaté křidélko (křidélko a levá ruka sv. Václava jsou opět mimo niku). Celý štít vrcholí trojúhelným tympanonem, lemovaným bohatě profilovanými římsami. V tympanonu se nachází štuková kartuše se zavíjenými okraji a listovím, v kartuši je umístěn reliéfní městský znak. Přidržují ji tři nazí andílci. První je vpravo dole, situovaný čelně. Hlavu s krátkými vlnitými vlasy má nakloněnou k levému rameni, oči jsou přivřené, ústa pootevřená. Nad ním se nachází letící andílek s roztaženýma nohama, trupem natočeným ke kartuši a hlavou k pozorovateli. Levá paže je natažená, ruka spočívá na městském znaku. Krátké vlasy jsou uspořádané do výrazných pramenů, spadají doprostřed čela. Oči i ústa jsou pootevřené, na zádech je rozepjaté křidélko. Třetí andílek – na levé straně – letí hlavou dolů, nohy má mírně roztažené. Pravá paže je natažená, ruka přidržuje kartuši. Oči má andílek hodně přivřené, vlasy jsou méně zřetelně členěné než u obou ostatních andílků. Na zádech jsou rozepjatá křidélka. Vně volut v dolní části štítu je na obou stranách váza zdobená rouškou a nahoře s bohatými plameny. Na horním okraji frontonu jsou tři zdobné prvky. Za vrcholem je to sokl se zdobně provedeným kovovým obrysovým křížem se stylizovanými květy, srdčitými a stáčenými motivy, po stranách pak obdobná váza jako u volut.

Také severní průčelí má dynamický tvar. Na východním nároží je stejný pilastr jako na východní fasádě, stejné je i kladí a hlavní římsa, které přecházejí ze vstupní strany i na zbývající průčelí. Krajní východní osa lodi je na obou stranách oddělená konkávním přechodem s pilastrem s jednoduchou hlavicí. Osu vyplňuje okno, nahoře zakončené do mírného segmentového oblouku. Rozdělené je dvěma vodorovnými a jednou svislou příčlí a zasklené sklem členěným do šestiúhelníků. Okno chrání vnější drátěná síť. Otvor po stranách a nahoře lemuje profilovaná šambrána, dole profilovaná parapetní římsa. Nad oknem je bohatě profilovaná římsa tvaru záclonového oblouku, na stěně mezi ní a horním okrajem šambrány je plastické pole s konkávními boky. Střední část kostela má rovné pouze okraje, jinak má konvexní tvar. Přechod z rovného úseku do konvexního je dovnitř zalomený, v každém z těchto úseků je jeden stejný pilastr jako u východní osy (celkem tedy tři vedle sebe). Také okno ve střední ose severní strany kostela je ukončené do tvaru segmentového oblouku. Je vyšší než krajní a rozdělené dvěma vodorovnými a dvěma svislými příčlemi. Zasklení a zabezpečení je stejné jako u krajního okna, šambrána je zjednodušenou verzí šambrány okna ve východním průčelí. Krajní západní okno severního průčelí již náleží presbytáři. Je stejné jako okno ve východní ose, včetně orámování, a také pilastry jsou obdobné. Závěr presbytáře je trojstěnný, přičemž střední stěna je rovná a boční šikmé. Všechny tři stěny člení lizénový rám ze dvou svislých lizén u styků stěn a jedné vodorovné v horní části. Ve střední stěně je zazděné okno se stejným tvaroslovím jako u oken v severní a jižní stěně presbytáře. Jižní průčelí je provedeno stejně jako severní. Loď má sedlovou střechu, presbytář půljehlancovou, krytinou jsou bobrovky. Ve středu střechy lodi je zasazena velká kopule, která má – stejně jako vlastní kostel – dynamický půdorys. Střídají se zde konvexní úseky, situované na všech čtyřech světových stranách, s úseky výrazně předstupujícími a rovnými. Na severu a jihu je v konvexní části dosti velké okno ukončené nahoře segmentovým obloukem, rozdělené do tvaru latinského kříže a zasklené šestiúhelníkově členěným sklem. Lemuje ho šambrána dole s hrotovitě rozšířenými rohy a nahoře sahající až po profilovanou nadokenní římsu tvaru segmentového oblouku. Přechod v rovné úseky je konkávní a opatřený podobným pilastrem jako jsou pod kopulí na průčelí kostela. Takové pilastry jsou i u obou nároží rovných úseků. Nahoře kopuli obíhá profilovaná hlavní římsa, krytinou její střechy jsou dvojitě kladené bobrovky. Nad konvexními částmi jsou ve střeše zasazené zděné vikýře, v jejich přední stěně je velké oválné, na výšku orientované okno. Zasklené je stejně jako ostatní okna kostela a rozdělené jednou svislou a jednou vodorovnou příčlí. Otvor lemuje šambrána. Dolní část přední stěny je rozšířená do voluty, nahoře ukončuje vikýř obloukový tvar lemovaný bohatě profilovanou římsou. Kopule vrcholí kruhovou lucernou se čtyřmi velkými obdélnými okny v šambráně. Po obou stranách oken je mohutná voluta, nahoře profilovaná hlavní římsa. Lucerna má cibulovitou plechovou střechu se zploštělou makovicí s pozlaceným křížem, který je variantou kříže nad štítem východního průčelí.

Popis památkové hodnoty

Stavba kostela je významným autorským počinem architekta Oktavia Broggia, v jehož tvorbě představuje důležitý přelom. Stavba odráží inspiraci díly jeho současníků, jejichž myšlenky ovšem Broggio nekopíruje, ale osobitě přetváří a přizpůsobuje. Podle názoru Ing. Petra Macka (prezentovaného v katalogu výstavy Oktavián Broggio 1670 – 1742, která se konala v Litoměřicích v roce 1992) je kostel sv. Václava výchozím bodem pro početnou skupinu jeho dalších staveb, které jsou charakteristické jak dispozicí (odvozenou od Hildebrandtova kostela sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí), tak i průčelím s nakoso natočenými pilastrovými svazky. Objekt je proto z pohledu památkové péče nejen stavbou s vysokou vypovídací hodnotou o barokních stavebně-historických konstrukcích a materiálech, ale zároveň je i osobitým, autenticky dochovaným a vysoce uměleckým dílem významného architekta. Jde rovněž o cennou součást historie města odkazující ke konkrétní dějinné události – odvrácení moru. Kostel je rovněž hodnotným a nenahraditelným prvkem urbanistické koncepce historického jádra města. Jde tak o jednu z nejcennějších památek Litoměřic.