Farní kostel sv. Vavřince stojí ve středu návsi, jejíž terén se sklání v mírném svahu k V, na malém oploceném travnatém pozemku půdorysu nepravidelného oválu, na němž kdysi býval již dávno zrušený hřbitov. Menší orientovaný jednolodní kostel podélného typu se skládá z obdélné lodi a odsazeného užšího, stejně vysokého obdélného, pětiboce uzavřeného presbyteria s třemi vnějšími opěráky, k němuž na severní straně přiléhá obdélná sakristie. Před západní průčelí lodi předstupuje hranolová věž. Kostel je vyzděn převážně z lomového kamene, zdivo je omítnuto novými, velmi tvrdými vápenno-cementovými monochromními světlešedými až béžovými omítkami. Exteriér kostela je zcela prostý, v jeho členění se uplatňuje pouze průběžná poměrně bohatě profilovaná korunní římsa, která přechází bez přerušení z lodi na presbytář. Sokl na stavbě není vyjádřen, pouze na záp. věži je vyvinut vysoký novější sokl, obložený hladce opracovanými žulovými deskami. Půlkruhově sklenuté okenní otvory se navenek projevují jen jako výřezy v ploše fasády bez rámujících šambrán. Na již. straně lodi je zasazen raně gotický lomeně sklenutý portál v hrubozrnném žulovém ostění, jehož profilace vystupuje ze základního nálevkovitě ven se rozvírajícího trnože se zešikmenou horní plochou. Ostění je pročleněno hlubokým pravoúhlým ústupkem s ostrými neprofilovanými hranami, stěny ústupku jsou oboustranně probrány širokým výžlabkem (celkem čtyři výžlabky na každé straně ostění). Do ústupku ostění je vložen oblý sloupek s hladkým dříkem na talířové patce, zakončený v nábězích záklenku nízkou prstencovitou hlavicí s pletencovým ornamentem. Oblounový prut v neztenčeném objemu sloupků dolní části ostění pokračuje i nad hlavicemi v archivoltě záklenku až do jeho hrotitého vrcholu. Portál představuje lehce obměněnou a kamenicky kvalitně provedenou variantu tzv. nepomuckého typu portálu s navlečenou talířovou, zde pletencem zdobenou hlavicí z doby kolem poloviny 13. stol. Dvoukřídlové svlakové dveře, složené ze svisle kladených profilovaných prken, jsou novou kopií starších, nikoli však původních dveří. Charakter polygonu presbytáře určují tři mohutné hranolové jednou odstupněné opěrné pilíře, zakončené asi 1 m pod úrovní hlavní římsy pultovou stříškou. Odstupnění, kryté šikmo kladenými cihlami, je zdola lemováno hranolovým profilem. Střední nejmasivnější nepravidelný opěrák na jv. nároží chórového závěru, pravděpodobně dodatečně přezdívaný a upravovaný, nad odstupněním prudce skarpavitě ustupuje, tvoří velmi dlouhou kosinu a nemá pultové krytí. Nižší přístavek sakristie je zcela bez oken, na vých. straně straně je prolomen pravoúhlý vchod v dřevěných zárubních se starými jednokřídlovými svlakovými dvouvrstvými dveřmi, jejichž lícová strana je složena z diagonálně kladených prken. V nadpraží vchodu je nízký obdélný světlík, který představuje jediné přirozené osvětlení prostoru sakristie. Západní věž je navenek rozdělena plochými neprofilovanými pásovými římsami do dvou pater a zakončena korunní výrazně vystupující hranolovou římsou, jejíž profilace však zřejmě není původní. Fasády jsou zcela hladké. V ose záp. strany věže je zasazen pravoúhlý portál v žulovém ostění se zdvojenou okrajovou lištou a mělkými uchy s kapkami v horních rozích. Dvoukřídlové svlakové dveře ze svisle kladených prken jsou novodobé. Nad vchodem ještě v úrovni přízemí je ležatě oválné neorámované okénko. V 1. patře je jediné obdélné stlačeně sklenuté okno bez šambrány pouze na záp. straně, v 2. zvonicovém patře jsou okna téhož tvaru prolomena na všech čtyřech stranách. Věž je kryta štíhlou stanovou osmibokou plechovou střechou s makovicí a kovaným jednoramenným jetelovým křížem. Na lodí i chórem je sedlová střecha s valbou na vých. straně lodi i nad závěrem kněžiště. Sakristii kryje valbová střecha. Všechny střechy jsou pokryty novými dvojitými bobrovkami z r. 1997.