kostel Všech svatých

Katalogové číslo

1000157288

Kraj

Jihomoravský kraj

Okres

Brno-venkov

Obec

Ořechov

Část obce

Ořechov

Katastrální uzemí

Ořechov

Typ

kostel

Kategorie

objekt

Sloh

neorománský

Autor

Rudolf Martin

Anotace

Monumentální novorománská sakrální architektura v dominantní pozici na okraji zástavby představuje hodnotnou stavební a umělecko-historickou památku a současně tvoří urbanistickou dominantu obce.

Dějiny

Nejstarší zmínka o ořechovickém kostele je z roku 1317, kdy Kateřina z Lomnice darovala patronátní právo nově založenému klášteru sv. Anny na Starém Brně. Starý gotický kostelík byl přestavěn na začátku 18. století (1704–1705). Za faráře Antonína Párala byla založena sbírka na stavbu nového kostela – již roku 1897 se vybralo 16 tisíc zlatých. Samotný farář, sloužící v Ořechově 40 let, na stavbu daroval 6 tisíc zlatých. Starý kostel byl zbořen roku 1899, novostavba monumentálního chrámu byla dokončena následujícího roku pravděpodobně dle projektu brněnského stavitele Rudolfa Martina. Kostel byl dokončen jako novorománská trojlodní bazilika s transeptem a věží v západním průčelí. Kombinace novorománské architektury s novogotickými prvky je typickým znakem pozdního historismu až eklektismu, ke kterému se architektura kostela stylově hlásí. Ve dnech 18.–24. dubna 1945 byl kostel, podobně jako celý Ořechov, výrazně poškozen při závěrečných bojích 2. světové války, kdy se německá armáda střetla se sovětskou a rumunskou při tzv. bratislavsko-brněnské operaci, konkrétně v bitvě u Ořechova. Kostelní věž dokonce sloužila jako ostřelovací stanoviště německé armády. Úsilím místních obyvatel byl kostel již roku 1946 zrekonstruován. Za války byla zcela zničena klenba hlavní lodi, velká většina střech a horní část věže. Klenba hlavní lodi nebyla obnovena, ale nahrazena rovným stropem členěným pravoúhle se protínajícími pásy. Stejný motiv byl použit při novostavbě hudební kruchty. Věž byla obnovena ve výzdobně chudší variantě – původní věž byla zdobena trpasličí galerií, zubořezem a jehlancovými vížkami v nárožích při hlavní jehlancové střeše. Obnoven nebyl ani sanktusník a další součásti střechy (vikýře apod.). Ostatní architektonická výzdoba byla věrně rekonstruována ve stylové jednotě předlohy. V průběhu 2. poloviny 20. století byl doplňován zejména mobiliář, jak bylo vyloženo výše. Kostel byl rovněž nově vydlážděn (až na presbytář a fragment původní dlažby v podvěží). Socha sv. Jana Nepomuckého byla z obce přenesena před kostel a kolem roku 1990 opatřena novým soklem.

Popis

Kostel Všech svatých je situován na volném prostranství při východním okraji historického jádra obce Ořechov na jednom z nejvýše položených míst intravilánu. Kostel je přibližně (směrem na jihovýchod) orientovanou trojlodní bazilikou s příčnou lodí a pravoúhlým presbytářem zakončeným apsidou. Západní průčelí je zvýrazněno hranolovou věží, všechny čtyři rohy stavby jsou doplněny přístavky završenými věžicemi. Severozápadnímu průčelí dominuje hranolová věž, která je představena před fasádu hlavní lodi, jejíž trojúhelný štít prolamuje. V přízemí věže je hlavní vstup do kostela umístěný v ústupkovém portálu (s jedním ústupkem) s půlkruhovou archivoltou, završeným trojúhelným štítem se sedlovou stříškou. V ústupcích jsou polosloupky kombinované s pilíři, náběžní římsa je vynesena na krychlových hlavicích, hranolový je rovněž sokl. Tympanon je řešen jako nadsvětlík členěný kružbou formy čtyřlistu sledovaného dvěma kruhy. Věž je výše členěna dvěma kordonovými římsami vymezujícími zvonové patro. Nároží věže jsou zpevněna pilastry přerušenými první kordonovou římsou, v úrovni druhé římsy jsou zakončeny římsovitými hlavicemi. Nad vstupem je zdvojené pravoúhlé okénko, pod první římsou trpasličí galerie lemovaná nahoře zubořezem, dole obloučkovým vlysem pod profilovanou římsou. Zvonové patro je ze tří stran (vyjma strany přiléhající k lodi) prolomeno půlkruhově sklenutými okenními otvory ve štukové šambráně a v pravoúhlém lizénovém rámu. Římsou oddělený podokenní prostor je členěn pravoúhlou vpadlou výplní. Nejvýše položený úsek věže je ze všech čtyř stran členěn lizénovým rámem, ve kterém jsou kruhové hodinové ciferníky. Věž je ukončena jehlancovou střechou završenou makovicí a křížem. Mezi oblými nárožními přístavky završenými věžicemi a věží jsou vloženy před fasádu hlavní lodi předstupující útvary se schodišti. Ve dvou úrovních jsou schodiště prosvětlena štěrbinovými pravoúhlými okenními otvory, zastřešení schodišťovým útvarů je řešeno pultovými stříškami. Pod korunními římsami je obloučkový vlys přecházející na oblé přístavky v nárožích. Tyto přístavky mají stěny členěny lizénovými rámy zakončenými obloučkovými vlysy, vzniklé plochy fasády jsou střídavě (ob jeden) prolomeny okenními otvory s půlkruhovými záklenky. Římsou oddělené věžice na přístavcích mají menší průměr než samotné přístavky a jsou zdobeny trpasličí galerií završenou zubořezem a korunní římsou. Věžice jsou ukončeny kuželovými střechami s makovicí. Obě boční fasády kostela jsou řešeny shodně. Nižší kordonová římsa věže plynule přechází spolu se zubořezem na hlavní loď, kde plní funkci římsy korunní. Hlavní loď je přerušena hranolem transeptu, který je vystavěn ve stejné výšce. Boční lodě se přimykají k hlavní lodi přibližně ve dvou třetinách její výšky, za transeptem opticky pokračují jako sakristie, resp. sklad. Loď osvětluje pětice (čtyři před a jedno za transeptem) dvoudílných, sdružených bazilikálních oken s půlkruhovými záklenky (mezi sdruženými okny jsou polosloupky s krychlovými hlavicemi), které jsou umístěny v lizénových rámech zakončených v horní části zubořezem. Boční lodě jsou osvětleny čtyřmi okny s půlkruhovými záklenky, vloženými do štukových šambrán. Stěny jsou vertikálně členěny lizénami, vybíhajícími z obloučkového vlysu umístěného pod korunní římsou. Do sakristie, resp. skladu vedou pravoúhlé vstupy s půlkruhově zaklenutými nadsvětlíky, vedle vstupů jsou půlkruhově sklenuté okenní otvory. Boční lodě jsou opticky zakončeny přístavky s věžicemi, svým členěním shodnými s věžicemi při hlavním průčelí. Půdorysně však vymezují menší segment kruhu. Obě čelní fasády transeptu jsou rozděleny kordonovou římsou s plochým obloučkovým vlysem na dvě části. Ve spodní je pravoúhlý vstup v půlkruhově zaklenutém portálu se dvěma předstupujícími polosloupy nesoucími archivoltu přecházející ve štukový rám spadající do skosené patky a dále do soklu. Tympanon je řešen stejně jako u hlavního vstupu. Hlavním výzdobným motivem výše umístěné části fasády transeptu je rozeta v mělké půlkruhově zaklenuté nice, jejíž spodní část je členěna čtveřicí úzkých půlkruhově zaklenutých okének. Nikou je narušena profilovaná římsa členící dále plochu fasády. Pod korunní římsou navazující na římsu lodi je zubořez shodné podoby jako na lodi a věži. V mírně odsazeném půlkruhovém závěru presbytáře je proraženo velké půlkruhové sklenuté okno ve štukové šambráně. Závěr presbytáře horizontálně člení profilovaná korunní římsa, pod níž je obloučkový vlys, ze kterého spadají čtyři lizény. Střecha nad hlavní lodí je sedlová, směrem k chóru zvalbená, střechy nad bočními loděmi pultové, nad příčnou lodí sedlová s valbou, nad závěrem presbytáře půlkruhově zvalbená. Krytinou je plech.

Popis památkové hodnoty

Kostel je hodnotný hned z několika navzájem provázaných důvodů. Je dokladem monumentální architektury pozdního historismu na Brněnsku, kde nachází srovnání snad jen s kostelem sv. Martina z Tours ve Zbýšově a sv. Jana Nepomuckého v Podolí. Kvalitní architektonický projekt i jeho provedení, stejně jako dominantní poloha v zástavbě obce, z kostela činí významnou dominantu krajiny a cenný příklad architektury své doby. Zejména historickou hodnotu pak má rekonstrukce kostela roku 1946, která, stejně jako samotné postavení kostela roku 1900, dokládá zájem místního obyvatelstva o jejich svatostánek a obětavou pomoc při jeho stavbě a poválečné obnově. Po stránce architektonické je obnova kostela nepochybně výjimečná. Byly užity soudobé architektonické i technické postupy vycházející ještě z pozdního funkcionalismu – zastropení hlavní lodi a obnova věže – které kupodivu velice dobře komunikují s původní stavbou rozdílného stylového vzezření.