Novostavba krematoria byla umístěna do městských sadů u státní silnice směřující na Vysoké nad Jizerou, kde se již od konce 20. let 20. století nacházel urnový háj. Funkcionalismem ovlivněný objekt byl vystavěný na půdorysu přibližně latinského kříže. Původní rozsah krematoria tvoří převýšená kubická část s obřadní síní opatřená atikami, na kterou navazuje snížená přístavba pro manipulaci s rakvemi a zrcadlově posazená postranní křídla se zázemím a provozními prostory. Nenápadné komíny doplňují po stranách zadní střešní nástavbu. Původní symetrické půdorysné řešení bylo v 60. letech 20. století narušeno novými přístavbami kanceláří, kolumbária, chladnice a dalších provozních prostor na severovýchodní a jihovýchodní straně krematoria. Průčelí centrálního kubusu člení výrazné lizény, mezi kterými se nachází úzká vertikální okna dělená na šest tabulí. Boky kubusu jsou opatřeny opět úzkými vertikálními okny v zapuštěných polích s vitrajemi. Postranní křídla mají okna nižší stejného tvaru. Střechy jsou rovné opatřené měděným plechem, převýšená část je po stranách opatřena zábradlím mezi vyzděnými sloupky. Obřadní síň je přístupná po předloženém schodišti vstupem krytým rovnou deskou přes uzavřené zádveří, které po pravici dříve doplňoval prostor pro urny a vpravo se nachází schodiště na kůr. V pravém křídle krematoria se dle plánové dokumentace z dubna roku 1935 nacházela v pření části čekárna pro pozůstalé, na kterou navazovala místnost pro řečníka a chodba vedoucí ke schodišti a k toaletám (odděleným pro muže a ženy s předsíněmi). Pravé křídlo mělo v přední části pitevnu, na kterou navazovala místnost pro lékaře a chodba vedoucí ke schodišti a skladu. V suterénu byl oproti původnímu projektu, jak nás informuje kolaudační protokol z 22. července 1937, byt domovníka nahrazen kanceláří a namísto jednotlivých kobek pro mrtvoly zřízena jedna místnost pro chlazení (chladící zařízení na bázi chlormethanu dodala firma Mráz z Chocně, teplotu bylo možné regulovat od + 1 °C výše) a jedna zcela oddělená místnost pro uložení infekčních mrtvol. Spalování zajišťovaly elektrické pece, od pražské akciové společnosti Československé závody Brown Boveri. Jednalo se o první použití elektrických pecí pro tyto účely u nás a páté v Evropě. V 60. letech 20. století byly pece předělány na plyn a po postavení nového krematoria v roce 1988 se zde již nespaluje. Výzdobu interiéru obřadní síně vytvořil prostějovský akademický malíř Alois Doležal (1893-1984). Jedná se o čelní fresku signovanou: „38 / Aloiz Doležal“ údajně inspirovanou biblickým citátem: „…z loktů mých vstoupíš v rajský stav….“ s alegorickými postavami, které znázorňují apoteózu pohřbu žehem - vzkříšení ohněm k novému věčnému životu. Boční freska vlevo znázorňují lidský běh života s údajným názvem „Od kolébky ke hrobu“. Pravá freska s ústředním motivem smrtky, která napřahuje hnáty jak k bohatým a mocným tohoto světa z jedné tak k chudým a dělným lidem z druhé strany, má nést název: „Hodiny života a hodiny smrti“. Jedná se o alegorický výjev smrti, která je v centru lidského dění a zároveň před kterou jsou si všichni rovni. Doležal je také autorem návrhu bočních vitrají s barevnými abstraktními motivy, které zhotovili sklenář Ladislav Skrbek a kovář Karel Havránek. V čekárně pro pozůstalé se nachází obraz s motivem čelní fresky, který sloužil pro schvalovací řízení. Realizace se od návrhu v drobnostech liší, kompozičně však víceméně odpovídá. Vyvýšené podium s katafalkem k vystavení rakve z leva doplňuje řečnický dřevěný pult. Prostor mezi obřadní síní a manipulačním prostorem odděluje posuvná opona (původní modrou dodal Miloš Bouda z módního závodu). Po skončení obřadu se opona otevřela, rakev s katafalkem zajela do manipulační místnosti a opona se opět zavřela. Katafalk se dopravoval ručně poháněným mechanismem na stolici elektrického výtahu (dodán firmou Františka Ježka z Podmoklic), který ho dopravil do suterénu. Výtah je dodnes zachován a využíván. Zde byla rakev přendána na speciální vozík s vidlicí pro zasunování rakve do pece, který byl opatřen brzdou a zvedacím zařízením pro vidlici a pohyboval se po kolejích s točnicemi (dochovány v torzálním stavu). Povrchy odpovídaly provozu, takže byly voleny vodě nepropustné materiály. Jednalo se většinou o lité teraco (dochováno), v prostoru žároviště o kletovaný cementový povrch (nahrazen novodobou stěrkou), v obřadní síni byla položena dlažba z velkých teracových tzv. Uka dlaždic béžové barvy, která se v přední části kolem podia dochovaly dodnes. V centrální části byly nahrazeny patrně při rekonstrukci v 60. letech 20. století maloformátovou dlažbou. V interiéru i exteriéru se dochovaly původní výplně otvorů včetně kování. Schodiště vnější i vnitřní byly zhotoveny ze světlé žuly. Vnější schodiště bylo osazeno po stranách plastikami, jejichž autorství se doposud nepodařilo zjistit (dle sdělení současného provozovatele pana Zákouckého se jedná o objekty zakoupené na počátku 90. let 20. století v jednom z rušených pražských hotelů, na jehož jméno se již nepamatuje). Fasády byly opatřeny „reformní škrábanou omítkou“ a posazené na sokly čedičového haklíkového zdiva. Z místních živnostníků se na stavbě krematoria dále podíleli - natěrač Karel Pěnička, malíř František Vlach a sklenářka Marie Šámalová. Krematorium bylo napojeno na městský vodovod i kanalizaci. Pouze odpadní vody z pitevny, umrlčích komor byly svedeny do vybírací žumpy (gula u místnosti pro ukládání infekční mrtvoly měla umožněno plnění jímky desinfekčními prostředky). Terén v okolí budovy upravil podnik Čedičové lomy Zdeňka Macha. Prostor před krematoriem byl upraven jako parčík s fontánou a jezírkem dle návrhu pražské firmy Ducháč – Vyskočil a počítalo se s budoucím ukládáním uren i do tohoto prostoru. V 60. letech 20. století zde byl osazen památník padlým obětem 1. a 2. světové války v podobě řeckého ohně od dosud nezjištěného autora. V roce 2002 došlo k jeho obnově a okolí získalo parkovou úpravu navrženou architektem Františkem Křelinou z Hradce Králové. Pozemek byl oplocen drátěným pletivem (od firmy Sava), směrem k příjezdové komunikaci zděným plotem s kovaným zábradlím (dochováno).