Návrh budovy českobudějovického krematoria vznikl již v roce 1964. Do místního Stavoprojektu přišla zakázka na zhotovení projektu krematoria pro České Budějovice. V rámci Stavoprojektu proběhla menší soutěž, jejímiž vítězi se stali architekti Jan Benda (1924–2006) a Boris Čepek (1936), dva z nejvýraznějších tvůrců tohoto pracoviště. Realizace projektu však čekala až do doby, kdy už nebyla udržitelná situace s nedostatečnou kapacitou starého krematoria. Nové krematorium bylo tedy postaveno až patnáct let poté, co bylo navrženo. Autoři přistupovali k řešení návrhu krematoria se záměrem zcivilnit tento typ stavby. Nechtěli, aby forma budovy navozovala stísňující dojem. Motto návrhu budovy krematoria je „smrt je součástí života.“ Tuto ideu se snažili vyjádřit jak formou architektury, tak i ztvárněním jejího okolí. Forma budovy krematoria měla navozovat dojem civilnosti i důstojnosti zároveň. Podobu budovy určuje masivní horizontála střechy, podepřená sloupy. Odmyslíme-li si funkci budovy a její provedení z nákladných materiálů, může být tato forma využita i pro jiné účely. Důstojnost je vyjádřena motivem sloupů, upomínajícím na antický chrám. Pod střechu byly umístěny prosklená obřadní síň a přízemní správními prostory. V návrhu hrálo roli i přírodní okolí stavby. Za krematoriem byl navržen přírodní park, jehož stromy se po čase měly stát součástí pohledu na budovu. Stavba měla svým rozvržením umožňovat průhledy na tento park, koruny stromů měly přesahovat horizontálu střechy. Park měl za skleněnou stěnou síně tvořit přírodní kulisu smutečního obřadu. Příroda, která proniká stavbou i obřadem, civilní forma budovy, to vše mělo být příměrem života, jehož součástí je i smrt. Přírodní park bohužel nebyl zcela realizován, byl vytvořen pouze úzký pruh zeleně za krematoriem. I přesto idea autorů zůstala dobře čitelná. Na ploše za prosklenou stěnou obřadní síně je situována suchá zahrada s velkými valouny, která připomíná japonské zenové zahrady. Podobné suché zahrady s valouny byly i kolem pilířů podpírajících střechu krematoria. Dílem autorů je i vstupní brána, oplocení a objekty se službami. Plot tvoří atypické plastické panely, které byly speciálně vytvořeny pro tento objekt. Střídání reliéfních a prázdných ploch panelů dodává plotu rytmus. Kultivované předpolí krematoria akcentuje pískovcová plastika Plameny (1979) pražské sochařky Jarmily Malátové. V ose cesty k budově byly umístěny květinové bazény se sochařsky upraveným povrchem. Prostranství doplňovaly modernistické lavičky, souznějící svým tvarem s architekturou krematoria.