Záměr vybudovat v Chebu lidovou knihovnu pojal Ing. Dominik Kreuzinger (1856–1903) významný chebský měšťan a spolumajitel chebských Fischerových strojíren. Ve své závěti z 15. srpna 1902 odkázal částku 400 000 K na tento účel. Po jeho smrti se tohoto úkolu ujal Kreuzingerův švagr Adolf Niklas, vrchní inženýr v Teplicích, a jeho přítel JUDr. Eduard Lederer, chebský advokát. Byla vyhlášena architektonická soutěž na budoucí podobu knihovny. V říjnu 1906 se konalo vyhodnocení zaslaných návrhů a udílení cen. Do soutěže bylo posláno celkem 38 návrhů. První cenu získal návrh vídeňského architekta Ferdinanda Glasera. Druhé místo bylo přiděleno návrhu berlínských architektů Wilhelma Ratze a Josefa Störbla. Třetí cena byla udělena architektonické kanceláři Kühn & Fanta z Liberce. Vítězný návrh ale nebyl realizován, zřejmě pro svou finanční nákladnost. Autor realizovaného projektu není ale znám. Nadace v roce 1907 získala reprezentativní pozemek. Detailní plány na výstavbu vypracoval teplický architekt Max Loos z Losinfeldu. Výstavbu knihovny, která započala roku 1909, prováděl chebský stavitel Franz Kraus. Slavnostní otevření Kreuzingerovy lidové knihovny se uskutečnilo 12. února 1911. Reprezentativní objekt byl postaven za středověkými městskými hradbami v blízkosti chebského divadla. Samostatně stojící patrová budova na obdélném půdorysu je řešena v neobarokním pojetí s detaily v secesním stylu. Toto pojetí má blízko k německému dekorativismu. Budova spočívá na kvádrové podezdívce v níž jsou umístěna malá okna do suterénu. V asymetricky řešené fasádě celého objektu jsou umístěna v přízemí a v patře velká okna s hustým rastrem. Fasády budovy jsou ukončeny štíty a celou knihovnu korunuje mansardová střecha. Objekt je situovaný hlavním průčelím jižně do ulice Obrněné brigády. Průčelí je asymetricky rozvrženo, v pravé části vystupuje rizalit ukončený barokizujícím štítem. Na štítu nad okny v patře býval ve štukovém rámci nápis oznamující, že se jedná o lidovou knihovnu Dominika Kreuzingera s datací 1909 (dnes je štukový rámec prázdný, zůstala pouze datace). V levé části hlavního průčelí je v patře umístěn štukový reliéf zobrazující alegorické postavy v životní velikosti. V návrhu z roku 1907 je vyobrazena Múza sedící před chrámem, k níž vzhlíží zástup lidí. Múzu později nahradila postava vzdělance. Západní průčelí do ulice Hradební je v celé šíři ukončeno barokizujícím štítem uprostřed s členěným oválným okénkem se štukovou výzdobou. V přízemí vystupuje z fasády arkýř, který v patře ukončuje kamenná balustráda. Severní průčelí je řešeno zcela odlišně. Člení ho dva rizality, jeden z nich ukončený pravoúhle, druhý pětiboce. Patro a okosené štíty zdobí iluzivní hrázdění. Fasáda je členěna vertikálně s kontrastem odstupňovaných hmot jednotlivých rizalitů.Z východního průčelí vystupuje rizalit zakončený štítem s půlkruhovým oknem v patře. V přízemí na něj navazuje předsunutý vchod na čtvercovém půdorysu, do kterého směřuje z boku schodiště. Vnitřní uspořádání interiéru plně odpovídá potřebám knihovny. Předsíní se vchází do vestibulu, z něhož vede po pravé straně mramorové schodiště do patra, po levé straně se nachází mramorový krb. Dispoziční řešení jednotlivých místností zůstalo zachováno, jen funkční využití jednotlivých prostor je dnes jiné.