Budova křižíkovy elektrárny z roku 1903 a je situována v ulici Na Bydžově, na pravém břehu řeky Lužnice. Elektrárna byla postavená vedle nového mostu elektrické dráhy, které měla dodávat energii. Elektrárna u řeky je tvořena protáhlým středním traktem a dvěma krátkými zvýšenými kolmo orientovanými křídly po stranách. Jedná se o oddělené halové prostory otevřené do krovu. Památková ochrana se vztahuje na budovu včetně pozemku. Objekt původně tvořily čtyři místnosti – kotelna, strojovna, akumulátorovna a skladiště. Kotelna byla vybavená třemi kotli. Vodu do nich přiváděla čerpadla z Lužnice, a to kanálkem přímo do studny pod elektrárnou. Strojovnu tvořily tři parní stroje a dva dynamoelektrické stroje zajišťující pohon dráhy. Akumulátorovna byla osazena sedmi sty bateriových článků. Deska rozdělovače byla jednoduchá, vyrobená z mramoru. Elektrárna produkovala stejnosměrný proud. Elektrárna u řeky je tvořena protáhlým středním traktem a dvěma krátkými zvýšenými kolmo orientovanými křídly po stranách. Jedná se o oddělené halové prostory otevřené do krovu. Podobu exteriéru určují výrazné štíty bočních křídel. Ty byly prolomeny dvěma patry oken, dnes je však část přízemních oken zaslepena nebo nahrazena plechovými vraty, okna v patře jsou zakončena segmentovým zaklenutím se štukovými bosovanými nadokenními římsami. Stejné provedení mají i okna ve střední nižší části, také část z nich byla nahrazena plechovými vraty. Většina okenních otvorů včetně rastrových kovových výplní se však na hlavním průčelí zachovala v původní podobě. Celé průčelí je dále členěno výraznými lizénovými rámy, v bočních štítech dále najdeme větrací otvory. Střecha je tvořena skládanou keramickou krytinou na dřevěném laťování a krokvích, které jsou zespodu podbity podhledem z dřevěných palubek. Za budovou se nacházel ještě cihlový komín, který však dnes neexistuje. Napájela elektřinou místní dráhu Tábor – Bechyně vodárnu ČSD v Táboře a městskou elektrárnu Tábor. Tepelná elektrárna disponovala čtveřicí sdružených stojatých parních strojů na předehřátou páru o výkonech 100, 2 x 120 a 300 ks, které poháněly celkem sedm dynam na stejnosměrný proud o celkovém výkonu 728 ks, čtveřice generátorů dávala napětí 1400 V a trojice 500 V. Šlo o výrobky firmy František Křižík z let 1903 až 1908.