První zmínka o Krupce pochází z roku 1305, z období, kdy měl město v držení Zvěst z Trmic. Původní zástavba se však tehdy nacházela mimo rozsah dnešní MPZ, v okolí dnes už pouze torzálně dochovaného kostela sv. Prokopa. Ves Kirchlice zanikla v první polovině 17. stol., kostel vyhořel r. 1939. Rovněž tzv. Starý dvůr, kruhové tvrziště, panské sídlo s poplužním dvorem, patrně ze 14. stol. (první zmínka r. 1443), se nachází vně hranic MPZ. Ve vlastní historické jádro města se vyvinulo území v úzkém údolí na soutoku Krupského a Horského potoka pod ostrožnou hradu Krupka. Zástavba se formovala především okolo dnešní Husitské ulice, která na horním konci, již vně MPZ, pokračuje jako Hornická stezka k Horní Krupce. Za náměstí lze považovat vřetenovité rozšíření ulice v místech mezi areálem hradu a výše položeným bývalým měšťanským pivovarem, akcentovaným torzem továrního komína. Opevnění města nebylo vzhledem ke strmé konfiguraci terénu souvislé, bylo redukováno pouze na dolní bránu (u č. p. 96), horní bránu s navazující hradbou (dnes ul. Na hradbách) a hrad. Vznikající uliční síť a rozšiřující se zástavbu města formoval kromě morfologie terénu i ohled na vznikající sakrální stavby, kostel Nanebevzetí Panny Marie z přelomu 13. a 14. stol., kostel Všech svatých, založen kolem r. 1400, s přilehlým klášterem, kostel sv. Ducha z r. 1440 a kostel sv. Anny z let 1509-1516. Základy města byly tedy položeny v období gotiky. Hlavní kostel Nanebevzetí Panny Marie je součástí východní uliční řady Husitské ulice, situován je proti hradu, poblíž rozcestí s ulicí Horskou. Dnes již zaniklý soubor staveb areálu kostela Všech svatých s klášterem minoritů se nacházel severně, výše nad náměstím, v místech dnešního č. p. 126, 243, 231 a 347 v západní frontě Husitské ul. Naopak na jihu, rovněž vně opevnění, u dolní brány, ve východní frontě u rozcestí s Cínovou ulicí byl umístěn menší kostel sv. Ducha. Na Cínovou navazuje na východě rozvětvená ulice Libušín, k jejíž jižní straně v rámci hřbitova přiléhá poslední jmenovaný kostel sv. Anny. Spojnice těchto sakrálních staveb patrně tvořila jádro vznikající zástavby, komunikační sít vznikala jistě i ve vazbě na probíhající těžební a zpracovatelskou činnost. Kostel sv. Anny je ve druhé stavební etapě spojen s renesančním obdobím, kdy došlo ke vložení kruchty, k přístavbě předsíně a k založení hřbitova kolem kostela včetně obehnání ohradní zdí s vnitřní arkádou zdobenou pobíjeným ornamentem. Brána do areálu vykazuje již manýristické rysy. Z renesančních konstrukcí ve městě, snadno rozpoznatelných, je třeba zmínit sedátkové portály. Jeden lze nalézt při věžovém stavení hradu, druhý jako součást domu č. p. 24 na náměstí. Renesanční stavební jádro případně gotické sklepy má ovšem řada domů v centru. Barokní období a sepětí rozvoje města s místní těžbou reprezentuje výstavba budovy vrchnostenského horního úřadu z r. 1695. Rozměrný objekt byl vestavěn do nádvoří dolní části tehdy již zpustlého hradu, tato dominantní poloha dobře reprezentovala jeho význam. Dále je třeba zmínit přístavbu Svatých schodů ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie z 30. let 18. stol. a faru shodného kostela z r. 1756. Náměstí ovládá socha sv. Františka Xaverského z r. 1762. Pozoruhodná je rovněž výstavba šlechtického zámečku v oblasti Libušína z r. 1740, později přestavěného a přejmenovaného na vilu Heinrichsruhe. V období od klasicismu po neoslohy 19. století vznikly další dvě výrazné městské dominanty, tzv. Vilémova výšina a dále skromnější objekt Střelnice. Areál výletní restaurace na Mlýnském vrchu byl založen v letech 1825-1826, pojmenován byl podle prince Viléma Pruského. V dálkových pohledech od jihu se ze souboru budov uplatňuje zejména rozměrný osmiboký uzavřený altán. Počátky protilehlého domu střelecké společnosti u ohybu Střelecké stezky lze klást již na konec 18. stol., nyní je však výrazně poznamenán soudobými úpravami. Z poloviny 19. stol. pochází adaptace řadového domu na náměstí na (dnes již bývalou) radnici. Do území podstatně zasáhla liniová stavba železnice Duchcovsko-podmokelské dráhy, která oddělila jižní partie města a přidružené obce od historického centra. Uvedena do provozu byla r. 1871. Důležitým mezníkem je i výstavba školy, u dopravního uzlu v jižní části města, dokončena r. 1896. Dvacáté století začíná v Krupce pozoruhodnou secesní konverzí obytně výrobního domu na evangelický kostel. Za zmínku stojí i drobná secesní vodárna mezi Libušínem a tělesem dráhy. Krutým zásahem byl rozsáhlý požár města v r. 1904, který proměnil v rámci navazujících obnov zejména střešní krajinu ale i uliční fasády a (pomineme-li zásahy z 2. pol. 20. stol.) do značné míry určil současný výraz budov. Typická jsou např. iluzivní hrázdění štítů se zavětrováním ondřejskými kříži, tvaroslovím navazující na historické objekty tohoto typu. V následujících dekádách území zahušťuje několik vil, ať již secesně historizujících (č. p. 366, 493) nebo tradicionalisticky moderních (vila Ernestine č. p. 107), výjimečné jsou funkcionalistické prvky (č. p. 263). Jediný bytový dům nese č. p. 286. Urbanisticky významný je soubor dřevěné kolonie na konci ulice Horská (č. p. 532-540). Období od 2. pol. 20. stol. se do území zapsalo kromě zjednodušování fasád a osazování typových trojdílných oken zejména výstavbou několika garážových bloků. Hranici MPZ určuje z jihu jednoznačná přímka železnice, která přetíná i dochovanou dvojici mostních staveb, viadukt a akvadukt. Jihozápadní cíp zóny spadá pod katastrální území Vrchoslav a je z hlediska urbanistické struktury výsečí horní partie původní návsi Vrchoslavi, odstřižené stavbou dráhy. Západní hranice pokračuje k severu za Vilémovou výšinou, zahrnuje území mlýnů na drcení cínové rudy a pokračuje podél Horského potoka k Horské ulici. Do MPZ spadá pouze její severovýchodní uliční fronta. Tento severozápadní cíp zóny ukončují pivovarské nádrže, vyšší je vně a nižší uvnitř území. Severovýchodní cíp je rozsáhlejší, zahrnuje obě strany Husitské ulice až za autobusovou zastávku pod areál novostavby č. p. 611, poslední zahrnutou parcelou je místo po zbořeném domu č. p. 127. Východní hranice zóny pokračuje přibližně po linii Střelecké stezky, odděluje původní část zámečku Heinrichsruhe od novodobé přístavby a na železnici se zpět napojuje po trase horní ulice Libušín. Za charakteristické rysy místních staveb, z hlediska užívaných materiálů, lze považovat omítané fasády, některé štíty bývají zdobeny iluzivním hrázděním, skutečné historické hrázdění je spíše ojedinělé, pohledově se uplatňuje výjimečně, např. na domě č. p. 158. Ve 2. pol. 20. stol. docházelo často ke zjednodušování fasád, pokud jsou však dochovány, bývají architektonizované, štuková výzdoba pak odpovídá slohovým obdobím vzniku úpravy. Střešní krajina je pestrá, třetinu krytin tvoří vláknocementová šablona kladená nakoso, s lemy. U šablon převládá červená barva, ale užívá se i šedá, méně černá. Druhou třetinu domovního fondu pokrývá krytina tašková vlnková nebo i ražená, zpravidla keramická, ale též betonová. Tašky bývají skoro vždy cihlově červené, výjimečně tmavé nebo černé. Menší podíl mají tašky bobrovky, ale jde o původnější krytinu, na historických fotografiích převládají. Poslední třetinu tvoří ostatní krytiny, většinou plechové, skládané z profilovaných obdélných šablon s červeným nátěrem, dále též krytiny z asfaltového šindele bordové nebo černé barvy. Asfaltový šindel je však považován za novodobý levný nežádoucí prvek, na historických fotografiích lze dohledat původnější krytí střech z asfaltových pásů.