Autoři: Miloš Klement, Tomáš Rusín, Petr Todorov, Ivan Wahla Spolupráce: Tomáš Kratochvíl, Petr Mutina Kulturní dům Semilasso v místě zájezdního hostince z konce 18. století fungoval od začátku 20. století jako dělnický dům, po druhé světové válce jako kulturní středisko Královopolské strojírny a posléze byl sídlem Obvodního kulturního a vzdělávacího střediska. Místní velkoryse zdobený velký sál sloužil kromě různých společenských akcí k divadelním i hudebním produkcím. Z historizující neorenesanční architektury zůstala po doplnění necitlivou dostavbou v 80. letech minulého století jen bohatě dekorovaná uliční fasáda. Název Semilasso získal původní zájezdní hostinec s odvoláním na pseudonym knížete Hermanna Pücklera-Muskau, cestovatele a dobrodruha, autora knihy „Semilasso v Africe“. Zadáním pro zpracovatele rekonstrukce, obnovy a dostavby, koncem 90. let 20. století značně zdevastovaného objektu, bylo vrátit Semilassu jeho původní, pro Královo Pole významnou funkci kulturního a společenského centra. Požadováno bylo zvýšení kapacity včetně nových doplňkových funkcí a provozů v celkově víceúčelovém konceptu, flexibilním uspořádání a s využitím nejmodernější provozní a prezentační techniky. Prostor přísálí s galerií nabízí propojení se zahradou, letní scénou a možností letního venkovního rozšíření restaurace. Objekt se skládá z několika formálně i funkčně odlišných částí, propojených do jednoho provozního celku. Jižní vstupní část s valbovou střechou je jednopodlažní, s nárožním, půlkruhovým tympanonem završeným vstupem do restaurace. Široké nástupní schodiště s rampou překonává rozdíl mezi úrovní ulice a nástupního podlaží, za proskleným portálem je vstupní foyer se šatnou. Na vstupní část navazuje hlavní historická budova se sálem. Tato část s velmi mírně skloněnou střechou se do Palackého třídy prezentuje řadou převýšených oblouků okenních otvorů, oddělených bosáží, v části jeviště zaslepených. Dekorovaná fasáda je završena průběžnou římsou a atikou. Ze severní a východní strany historickou budovu obepíná třípodlažní novostavba. Přístavba směrem dvora s přísálím a v patře s galerií je prosklenou fasádou otevřená do přilehlých parkově upravených prostor s možností sezónního využití pro restauraci a pořádání kulturních akcí. Přístup do zahrady je přes pavlač a k budově podélně přisazeným schodištěm. Dvorní přístavba nabízí ještě ve druhém patře výukové místnosti. Suterén je využitý pro technické a jevištní zázemí a zkušebny. Severní výběžek přístavby ostrým úhlem půdorysně navazuje na uliční čáru ulice Kosmovy, oproti zbytku budovy výrazně plnější hmota je perforována pouze několika pásy oken do provozních místností a na nároží v přízemí prosklenou fasádou kavárny. Možný konflikt dvou formálně nesourodých částí řeší nejvýraznější, navenek se projevující intervence – prosklený, o patro převýšený hranol kavárny, vyložený nad chodník na nároží frekventované křižovatky. Ocelovými rámy rastrovaný prosklený hranol na betonové desce vybíhá nad chodník a jako mohutný vertikální, v noci z daleka viditelný, zářící poutač odděluje historickou budovu od hladké hmoty severní strohé přístavby. Pískovaný nápis SEMILASSO na jednotlivých tabulích nenechává na pochybách o umístění královopolského kulturního stánku. Tento záznam zpracovala Renata Vrabelová v rámci projektu „Novostavby v historickém prostředí“ jako součásti národní a kulturní identity ČR“, DH23P03OVV017. Výzkum analyzuje vztah novostaveb vzniklých po roce 1989 k historickému prostředí, do něhož byly umístěny. Projekt je financován Ministerstvem kultury z Programu aplikovaného výzkumu a vývoje.