Hotel je osazen do terénu Labského dolu způsobem, že při pohledu od Zlatého návrší se projevuje jako malá bouda se sedlovou střechou měnící se v elegantní křivku zastřešení zadní části objektu, který je devítipodlažní a klesá směrem do rokle Labského dolu. Unikátní je strukturovaná betonová konstrukce imitující skály Pančavského vodopádu – boční stěny jsou svisle členěny nakoso kladenými širokými pilastry. Ve vzniklých kolmých plochách jsou osazena okna, čelní plochu hotelu dominantním způsobem dělily průběžné lodžie. V dolních dvou patrech objektu bylo umístěno technické zázemí hotelu, směrem nahoru se v dalších pěti podlažích nacházely dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením, přičemž kapacita objektu byla 120 lůžek. Originální původní řešení dvoupodlažní restaurace s galerií umožňovalo propojení jídelny s terasou nad propastí Labského dolu celoplošnými prosklenými stěnami. Původní točité schodiště bylo nahrazeno schodištěm rovnoramenným. Vybavení kuchyně a zařízení restaurace poskytovalo kolemjdoucím turistům 1000 obědů denně. Interiéry obohacují tehdy typická výtvarná díla, zde keramické plastiky, které se uplatňují také na krbovém tělese. Celkový dojem z řešení interiérů umocňovaly podlahy z velkoplošných čedičových dlaždic a travertinové parapety.