Lázeňský park využívá přírodních podmínek východního svahu Kaňkovského vrchu. Jeho základní koncepce byla provedena v dobově moderním přírodně krajinářském stylu. Množství vycházkových cest doplňovaly postupně jednotlivé drobné stavby, které se stávaly cílem vycházek lázeňských hostů. Původní dispozice byla rozvíjena jižním směrem od hlavní lázeňské budovy, kdy byla přes litinový mostek přes údolíčko zpřístupněna dřevěná kolonáda s vyhlídkou nad pramenem Císaře Františka Josefa, tzv. Sprundel. Následně byla do lázeňského parku přivezena z Jubilejní zemské výstavy v Praze Lesní kavárna. V letech 1903-1904 došlo v lázeňském parku ke změnám, kdy dostal svou současnou prostorovou dispozici. Zanikla kolonáda nad pramenem Císaře Františka Josefa a také mostek a celé údolíčko bylo zavezeno (uvádí se rozsáhlé zemní práce, které přesunuly až 150 000 m3 zeminy). Parková dispozice byla tehdy nově rozvedena v ose hlavní lázeňské budovy směrem na severozápad, kde byla vystavěna nová budov vřídla. Zde byl založen dobově typický okrasný pravidelný parter ve tvaru trojlístku s centrálním vodním prvkem kruhové kašny a letničkovými zdobnými záhony. Později byla v ose doplněna dřevěná stavba hudebního altánu. Navazujícím historickým prvkem jsou vícedruhové dvouřadé aleje, lemující přístupové cesty k lázním ve směru k Mosteckému předměstí a Újezdskému předměstí Bíliny a další alej, lemující vycházkovou trasu podél řeky Bíliny.