Drobný objekt, po stranách obklopený necitlivou socialistickou zástavbou, stojí uprostřed malého parku v sousedství Brněnského výstaviště. Na západě, severu a východě je olemován jak širokými chodníky a frekventovanými vozovkami ulic Křížkovského, Veletržní a Rybářská, tak i podélným náspem s tramvajovou tratí. Osově obdélná stavba (výška 9–11 metrů, šířka 8 metrů, délka 28 metrů) je založena na ploše mírně svažitého terénu, která svým čelem směřuje k východu /východojihovýchodu/. Její střed tvoří převýšené, půdorysně oválné, tj. obapolné rizality vnitřní síně s dvojicí přidružených křídel na severní /severoseverovýchodní/ a jižní /jihojihozápadní/ straně. Centrální část objektu je stranově tříosá, jinak jsou vedlejší jednotky dvouosé včetně boků. V křídlech je fasáda členěna profilovanými lizénami neb rámci zakončenými festony, v rizalitu naopak mělkými pilastry s kompozitními hlavicemi. Šestidílná či desetidílná okna se segmentovými záklenky jsou vyplněna mřížemi a orámována římsami a plytkými šambránami. V suprafenestrách se opakují festony a vyklenuté frontony. Vstupní jemně profilované dveře jsou dvoukřídlé, rovněž završené obloukovou výsečí. Supraportu tvoří osový klenák, cviklové meandry a mírně vydutá římsa s rohem hojnosti a květinovou výzdobou. Specifické jsou taktéž motivy akantů a lastur. Nad zadním vchodem je kartuše s rodovým znakem Mitrovských z Nemyšle – bílý kůl v červeném poli. Půdorysně elipsovitý tambur nad rizalitem je v kladí opatřen vlysem, který je mezi pilastrovou a korunní římsou vyplněn girlandami a sdruženými konzolkami. Centrálně převýšená mansardová střecha s vikýři je pokryta bobrovkou (dříve šindelem, poté eternitem) – také na ní býval komín – a ve vrcholu i nárožích ozdobena vázami se stylizovanými ananasovníky. Shodně členěna je i fasáda zadního průčelí. Zdvojenými dveřmi na východním /východojihovýchodním/ či západním /západoseverozápadním/ průčelí vstoupíme do oválné ústřední síně prosvětlené čtyřmi okny a vyzdobené bohatou iluzívní malbou. Tento monumentální freskový sál (70 m2) kdysi plnil funkci společenské místnosti pro hosty (později – za mateřské školky – dětské herny). Dnes jeho roli převzal obdélný konferenční sál (70 m2) zbudovaný v suterénu pod novodobou terasou, který je přístupný moderním, oválně levotočivým schodištěm umístěným v podlaze síně. Jeho osm profilovaných sloupků je citlivě osazeno historizujícím zábradlím, dvěma vázami a čtyřmi zlacenými stojanovými lampami. Fantaskně vymalovaný interiér od sférického stropu až po zem (spodní část stěn vzala bohužel za své při rekonstrukci objektu v 80. letech 20. století a proto je freska v těchto partiích domalována nově) – na způsob barokního „trompe l'oeil“ – vytváří dojem otevřeného krajinného prostoru s bujnou vegetací, cizokrajnými stromy a rostlinstvem. Břehy vodních ploch jsou rovněž lemovány antickými chrámky, pavilony či zříceninami. Realisticky zobrazeno je nejen exotické ptactvo s opy, ale i drapérie, částečně zahalující umně namalované architektonické supraporty se sloupky a parapety. Kromě toho se spekuluje o zašifrované zednářské symbolice. Z figurálních námětů si lze povšimnout také protilehlé dvojice andílků nebo bájných, vojensko-memoriálních scén v kartuších, patrně z heroického života generálmajora Mitrovského či polního maršála Lacyho. V přidružených křídlech na severní /severoseverovýchodní/ a jižní /jihojihozápadní/ straně se nacházejí boční salonky (a 50 m2). Do obou se vstupuje z oválné ústřední síně a každý je dohromady ze tří stran prosvětlen šesti okny. První, tzn. levý salonek, býval kdysi komnatou soukromou (později dětskou lehárnou s postelemi). Druhý, tzn. pravý salonek, býval komnatou hráčskou čili určenou pro karetní hry (později dětskou třídou s lavicemi).