Památková zóna Litvínov – Osada, (za protektorátu původně nazývané „Hermann-Görring Siedlung,“ později zvané jako „Stalinovky“, respektive Litvínov VI.) je dělnické sídliště z počátku 40. let, postavené podle plánů urbanisty Hermanna Jansena a inženýra Waltera Mösta z Berlína (k osobnostem architektů viz níže) pro pracovníky chemických závodů na výrobu syntetického benzínu z uhlí, nacházející v nedalekém Záluží. Osada se stala předobrazem pozdějších urbanistických celků tzv. socialistického historismu 50. let 20. stol., charakterizuje ji však mnohem civilnější, podstatě nehistorizující výraz. Jedná se o vynikající urbanistický komplex trvalého bydlení v těsné vazbě na centrum města Litvínova. Samotný urbanistický kompoziční princip, spočívající v uspořádání veřejného a soukromého prostoru, je základní kvalitou a stavebním kamenem památkové zóny. Tento dle původního záměru propojoval sídliště se stavbami občanské vybavenosti. Sídliště je koncipováno jako kontinuální veřejný prostor vyplněný řadami domů, uspořádanými do řádků, někdy zalomenými, a polouzavřených bloků ve tvaru písmene „U“. Urbanismus je v souladu s dobovými konvencemi německých sídlišť pro dělníky a střední třídu, je inspirován konceptem zahradních měst a zřejmě ovlivněn i Athénskou chartou. MPZ Litvínov – Osada je ukázkou největšího a jediného památkově chráněného sídliště říšské válečné výstavby. Předpokladem bylo vybudování přibližně 3 000 – 4 000 obytných jednotek. Do roku 1945 byla vystavěna pouze dílčí část plánované zástavby (celkem 1240 bytových jednotek), a to v severovýchodní části Horního Litvínova. Vymezena je ulicí Vrchlického, částí Podkrušnohorské ulice a ulicí S. K. Neumanna. V poslední zmiňované byla v roce 1941 zahájena výstavba sídliště, která následně pokračovala východním směrem. Podle původní urbanistické koncepce byl veškerý nezastavěný prostor sídliště veřejný, primárně s pobytovou funkcí. Dopravní funkce měla být podružná a její uplatnění mělo být minimální. Domy jsou stavěny ve stylu německého „Heimatstilu“. Několik dalších domů v podobném stylu bylo do sídliště dostavěno na přelomu 50. a 60. let 20. století, kdy převážně doplnily již existující bloky. Součástí původního konceptu H. Jansena je i řešení veřejné zeleně jakožto nedílné součásti MPZ, vyskytující se ve vnitroblocích. Osada měla být koncipována jako „město v zeleni“. Zástavba je tvořena typizovanými zděnými řadovými i solitérními podsklepenými dvoupodlažními domy. Stavby jsou zastřešeny sedlovou střechou s pálenou krytinou v režné podobě nebo plechovou falcovanou krytinou typu panelka v červené barevnosti. Střešní partie jsou doplněny o střešní výlezy, komínová tělesa či u vybraných objektů o stylizovaná volská oka, prosvětlující schodišťový trakt. Fasády jsou hladké, historicky řešené břízolitovou omítkou se štukatérskými a řemeslnými prvky. Stavby se od sebe odlišují v detailech – např. vnitřní dispozicí, prvky doplňující střešní hladinu (např. volská oka), v počtech okenních os, užitými typy okenních výplní (- např. na objektu č. p. 1013 se nachází čtveřice francouzských oken; objekt č. p. 1088 disponuje rozměrově atypickou vnitřní dřevěnou dvoukřídlou výplní, na fasádě se pak nachází zcela unikátní „arkýřové“ osmitabulkové okno obdélného tvaru, posazeného na konzolkách, jenž vystupuje z líce. Otvor tohoto okna je završen splávkovou nadokenní římsou krytou plechem, špaleta má dřevěné táflování). Na vybraných objektech byla v rámci výstavby rovněž vybudována i balkonová tělesa. Sídliště je doplněno i o několik zděných patrových nárožních objektů, které jsou součástí jeho ústřední části. Tyto pochází ze 40. let 20. století. Ukončeny jsou sedlovou střechou, na nároží střechou valbovou, krytou pálenou taškou typu bobrovka či plechovou falcovanou krytinou - panelkou. Uliční i dvorní střešní hladina je v případě objektů krytých pálenou krytinou doplněna o volská oka (u objektu č. p. 1049 jsou tyto ve třech řadách do trojúhelného tvaru), střešní krajinu doplňují zděná komínová tělesa a kominické výlezy. Uliční průčelí jsou zpravidla pětiosá, boční průčelí čtyřosá. V minulosti zde byly dvoukřídlé dřevěné šestitabulkové okenní výplně. Uliční průčelí jsou segmentově zaklenutá a opatřená pískovcovým ostěním se středovým klenákem. Okenní výplně v patře jsou na výšku obdélná, rámovaná plochými, mírně vystouplými šambránami s krajním profilovaným lemem.