Město Louny vzniklo patrně v návaznosti na starší osadu Luna v polovině 13. století. Středověké historické jádro města svíral prstenec hradeb nad řekou Ohří. Historické období středověku dnes stále připomíná nejen rozvržení uliční sítě v jádru města, hradby, ale také přítomnost řady středověkých sklepů mnoha městských domů. Středověké město výrazně zasáhl na počátku 16. století ničivý požár, který zahájil nutnou obměnu stavebního fondu včetně chrámu sv. Mikuláše pod vedením Benedikta Rejta. Objekt s 60 m vysokou věží je dnes chráněn jako Národní kulturní památka a představuje zásadní pohledovou dominantu města. Mezi mimořádně hodnotné stavby středověkého původu patří v jádru gotický dům Sokolů z Mor v Pivovarské ulici č. p. 43 (dnes součást Oblastní muzea Louny) nebo renesanční dům č. p. 57 zvaný „Daliborka“ s dochovanými staršími gotickými sklepy a roubeným sálem v patře. Nejrozsáhlejší středověkou památkou jsou v Lounech stavby komplexu městské fortifikace, který se utvářel od raného do pozdního středověku. Značná část městských hradeb je dosud souvisle dochovaná, především pak v jižním a západním úseku, kde hradby doplňuje dvojice bašt a architektura tzv. Žatecké brány. Výraznější zásahy do městských hradeb přineslo především 19. století, v roce 1861 byla zbořena Pražská brána, v letech 1830-1840 proběhla výraznější demolice městských hradeb v jižním úseku, kde byla nově vytvořena dnešní ulice Na Valích. Přesto i zde je možno dohledat drobná torza hradebního systému, která jsou v zahradách místních domů a dnes jsou užívané jako opěrné zídky. Druhá polovina „dlouhého“ 19. století přinesla obnovu stavebního fondu města. Dominantním stylem architektury se stal historismus, který ohlásila neogotická novostavba velké školní budovy v místě bývalé Pražské brány dokončená v roce 1868. Na sklonku století byla vystavěna novorenesanční radnice podle návrhu Saturnina Hellera, která nahradila starší empírový objekt radnice č. p. 1 (oba objekty jsou kulturní památky). Stavební fond města ovlivnila i činnost lounského rodáka architekta Kamila Hilberta (1869-1933). Vedle jeho práce na chrámu sv. Mikuláše byl Hilbert autorem hned několika lounských staveb – bývalé tiskárny Štrombach v ulici Na Valích, školní budovy č. p. 640 v Poděbradově ulici nebo Sokolovny č. p. 663 v ulici Osvoboditelů. V průběhu první třetiny 20. století v Lounech vzniká velmi bohatý fond moderní architektury. Mezi nejhodnotnější celky zde patří prostor tzv. Kotěrovy kolonie železničních zaměstnanců, která byla vystavěna před Velkou válkou a byla doplněna dostavbou tzv. Osmidomů v roce 1920. Kolonie podle návrhu Jana Kotěry byla prvním uplatněním urbanistických principů zahradního města v zaměstnaneckém bydlení na našem území. V meziválečném období v historickém jádru města vzniká řada nových staveb, monumentální budova spořitelny č. p. 53, od Františka Alberta Libry, protilehlý dům Baťa, kostel Církve československé v ulici Jakoubkova od arch. Otakara Poláka, budova poštovního úřadu od Otakara Novotného nebo vzdálenější evangelický kostel od Pavla Bareše. Ve stejné době byl na místním výstavišti vybudován funkcionalistický pavilon A od Otakara Poláka. V průběhu třicátých let se završila i výstavba ulice Poděbradova, kterou zakončily novostavby funkcionalisticky pojednaných bytových domů. Období růstu vystřídala v druhé polovině 20. století stagnace spojená s následnou degradací kvality stavebního fondu. Louny v druhé polovině století výrazně zasáhla plošná asanace zástavby žateckého předměstí, kde byla demolována řada historických staveb, zachovány byly pouze objekty barokního špitálu a areály kostelů sv. Petra a Čtrnácti svatých pomocníků. Demolice v menší míře zasáhly i do samotného historického jádra Loun. Přímo na Mírovém náměstí byla v místě historické zástavby městských domů vybudována novostavba multifunkčního domu Ohře. Nejvýraznějším architektonickým počinem sklonku 20. století byla konverze objektu bývalého pivovaru na Galerii Benedikta Rejta podle návrhu Emila Přikryla. Městská památková zóna byla prohlášena v roce 1992, zahrnuje prostor městského jádra, který je vymezen na severu průběhem řeky Ohře, na západě městskými hradbami, na východě ulicí Husova, na jihu pak průběhem ulice Osvoboditelů a prostorem ulice Poděbradova a tzv. Holárkovými sady s přiléhající ulicí Purkyňova. Z architektonického hlediska je kvalita i výraz zástavby různorodý, zahrnuje řadu významných objektů, což dokládá množství samostatných kulturních památek. Městské interiéry jsou charakteristické v jádru města řadovou zástavbou domů s výtvarně pojednanými fasádami, městské domy doplňují prostory dvorků a vnitrobloků. Vedle převládajících historizujících fasád z přelomu 19. a 20. století je v zóně výrazněji zastoupena i moderní architektura 20. století. Mezi mimořádné vlastnosti Loun patří i působivé městské panorama s hradbami a chrámem sv. Mikuláše. Dobře dochovaná je i tradiční střešní krajina s převládajícími sedlovými střechami s pálenou krytinou. Vlastní jádro zóny nebylo výrazněji dotčeno novodobou výstavbou a dosud si podrželo svůj historický ráz. Celkový stavebně technický stav objektů v památkové zóně je dobrý.