Nejstarší zmínky o libeňském mlýnu jsou z přelomu 13. a 14. století. Nejstarší dochovaná část stavby je z přelomu 16. a 17. století. Po třicetileté válce, za které byl zničen, byl v letech 1651-52 obnoven. Po válkách o rakouské dědictví byl z části nově postaven, a to před rokem 1754, původní budova byla patrně rozšířena, mlýn měl tehdy šest vodních kol, později byl ještě několikrát upravován. Jako mlýn byl zrušen v 70. letech 19. st. V souvislosti s úpravami terénu po zasypání vltavského ramene došlo i k úpravám mlýna. Budovy bývalého mlýna stojí pod svahem Libeňského zámečku. Budovy obytného stavení se stodolou na půdorysu písmene "L" a mlýnice s obytnou částí jsou seskupeny kolem dvora. Budova mlýnice stojí na podélném půdorysu o osmi okenních osách. Díky terénním úpravám má zapuštěné přízemí. Pruůčelí do ulice má hladkou podnož s okny segmentově zakončenými, jinak je bosované s obdélnými šestitabulkovými okny s profilovanou šambránou a klenákem. Západní průčelí vrcholí štítem s polovalbou s proraženými dvěma okny. Průčelí člení dva pilastry vysokého řádu a dva nárožní pilastry. V přízemí na ose je vstup do mlýnice. Před vstupem do patra mlýnice je balkonek nesený dvěma toskánskými sloupy. Větší část budovy zabírá mlýnice ve středu s řadou dřevěných sloupů, nesoucích krov s hambalkovou konstrukcí. Ostatní prostory mlýnice jsou zaklenuty stlačenou valenou klenbou. Na portálku z mlýnice je dochované břevno s letopočtem AD 1792. Ostatní budovy mají prostou fasádu, přízemní prostory jsou klenuté.