Renesanční objekt vznikl v r. 1596 na rozparcelované farní zahradě. V r. 1600 (nejpozději 1604) byl dům dostavěn a v této době došlo také k rozšíření parcely za někdejší klášterní zeď. Z této nejstarší stavební etapy se zachovala základní dispozice a hmota celého objektu, včetně renesančního bočního štítu, proti pův. podobě však poněkud zjednodušeného. V 80.letech 18.stol. došlo k větší přestavbě, bylo změněno hlavně schodiště, které dostalo rokokovou podobu a svou zdobností se přiřadilo k nejvíce reprezentativním stavbám tohoto typu v Praze. Zřejmě z této stavební etapy pochází také úprava vnějších fasád, včetně segmentového štítu, charakteristického pro nejpozdější baroko. Tyto zásahy, jejichž autora prameny neprozrazují, lze snad připsat tvorbě Josefa Jägra nebo Ignáce J. N. Palliardiho. V r. 1816 se dům dostal do majetku Buquoyů, před r. 1822 došlo k přestavbě levého zadního křídla (K.Pollak). Posléze byl velký i malý palác Buquoyský pronajat a nakonec prodán francouzskému státu. Dodnes tvoří objekt součást francouzského velvyslanectví, objekt prošel v 90. letech 20. stol. rekonstrukcí, zakončenou obnovou průčelí v r. 1997 a obnovou malovaných stropů v r. 1998. Dům na obdélné parcele uzavírá dva dvory. Přední objekt se do Velkopřevorského nám. obrací nárožní fasádou, v níž se objevují jak upravené prvky z pův. výstavby, tak z pozdně barokní modernizace. Dvorní fasády jsou málo zajímavé, z větší části je překrývají pavlače. Zadní dvůr měl hospodářský charakter, klasicistní budova se na Maltézském nám. uplatňuje pouze tříosou fasádou. Z větší části je podsklepena hl. budova a zcela příčné zadní stavení, sklepy jsou renesanční s klenbami s pětibokými výsečemi. Ve střední místnosti se zachoval zbytek renesančního přímého schodiště do vstupní síně. Přízemí v podstatě fixuje renesanční rozvrh, pozdně renesanční je klenba v průjezdu i v přilehlých místnostech (valená s trojúhelnými výsečemi, v traktu schodiště se styčnými - všechny hrany jsou vytaženy do hřebínků). Nejvýznamnějším prostorem přízemí je nepochybně rokokové schodiště do pater, dvouramenné, s vřetenovou zdí. Prostor schodiště vybíhá z hl. budovy do dvora. Stěny a strop pokrývá bohatá štuková výzdoba ze 2. pol. 18. stol., přímé podhledy ramen dekorují štuková zrcadla. Rovněž zděné zábradlí, s bohatě profilovanou krycí deskou, zdobí štukové doplňky. U oken na schodiště se zachovaly ještě pozdně barokní konstrukce. Zadní křídlo je rovněž renesanční, s pův. klenbami po stranách (valenými se styčnými výsečemi vytaženými do hřebínků). Raně barokního původu jsou klenby v levém dvorním křídle, pozdně barokní placka se objevuje v průjezdu zadního křídla. Pozdně barokní klenby se zachovaly ve stáji v záp. části zadního stavení, protějškové hospodářské křídlo má v přízemí klenby až z 1. pol. 19. stol. (placky oddělené pasy). V 1. p. ústí schodiště do prostoru s rokokovými dveřmi, nad kterými se zachovaly štukové supraporty s figurální výzdobou. Uprostřed dispozice jsou topné komory, charakteristické pro pozdní baroko. Ve 2. p. se zachoval soubor rokokových dveří a okenic. Při poslední obnově byly odhaleny a částečně restaurovány malované záklopové stropy ve většině prostor 1. a 2. p. - v krátkém sev. dvorním křídle byly malované záklopy a trámy použity druhotně při pozdějších úpravách, jejich výzdoba však prokazatelně patří do téže renesanční etapy.