Mariánský morový sloup se nachází v horní části náměstí, která se zužuje směrem k zámku. Díky svému umístění mezi budovou radnice a kostelem Navštívení Panny Marie získává centrální postavení pohledové dominanty celého urbanistického konceptu městského jádra. Statue spočívá na zděné kruhové podestě, jejíž obvod je lemován novodobým kovovým plůtkem. Spodní část monumentu tvoří vysoká skalnatá podnož, tvořená umělým skaliskem sestaveným z přírodních, různě velkých balvanů. Na její čelní straně se nachází jeskyně, v níž spočívá ležící sv. Rozálie s krucifixem v levé ruce. Z hlavního skalního útvaru paprsčitě do stran vystupuje šest menších skalek, osazených sochami šesti patronů proti moru. Ve směru hodinových ručiček to jsou: sv. Vít, sv. Antonín Paduánský, sv. Šebestián, sv. Rochus, sv. Florián a sv. Jan Nepomucký. Ze skály vyrůstá biblický strom poznání. Je tvořen masivním kmenem, kolem nějž se vine jasně rozpoznatelný had mířící svou hlavou k bohatě olistěné koruně stromu. Mezi větvemi visí plody, které umocňují dojem tíhy celé koruny. Sochy Adama a Evy jsou ve stylizovaných pozicích usazeny po stranách stromu a přivráceni tvářemi k sobě, upírají pohled na hada a také na jablko v Adamově dlani. Eva je zahalena pouze svými rozprostřenými vlasy a Adam jednoduše provedenou ratolestí. Nad nimi se vznáší archanděl Michael, s pozlaceným kopím v pravici a plamenným mečem. Figury Adama a Evy a archanděla Michaela tvoří přechod k vysokému oblačnému sloupu, na jehož vrcholu je osazena socha Panny Marie Immaculaty. Oblačný sloup je doprovázen množstvím okřídlených andílčích hlav, figurami andílků a andělů. Formální zpracování sochařských figur stylově odpovídá dílu Mathiase Thomasbergera. Postavy jsou spíše statické, pohybově nepříliš rozvolněné, sochařův zájem o detail se v plné míře uplatňuje především v drobnopisném pojetí roucha a také kudrn vlasů. Jednotlivé postavy nesou typické rysy Thomasbergerových figur: vyznačují se výrazně klenutými čely, úzkými a asketicky ostrými nosy a mírně pootevřenými ústy, zpravidla formovanými do mírného úsměvu. Monument lze zařadit mezi mariánské sloupy, které ve své celkové koncepci vycházejí z manýristických útvarů, přírodních skalisek, poskytující uplatnění přírodních balvanů, podobně, jak je tomu např. u brněnské kašny Parnas na Zelném trhu, architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu z let 1690–1696. Mohutné skalisko a motiv stromu poznání, uplatněné pro komponování morového sloupu, je zároveň v kontextu barokního sochařství na Moravě zcela ojedinělé. Na čelní straně monument doplňuje přeložená kvádrová menza s reliéfním florálním motivem, nesoucím dvojici oválných kartuší se znaky Antonína Amata hraběte Serényiho a jeho manželky Františky z Valdštejna, nesoucí též latinský majuskulní i dedikační nápis s chronogramem k roku 1710: TIBI SERENISSIMAE COELORV REGINAE / MISERICORDIAE PLENAE MARIAE / EGO ANTONIVS HVMILIS SERVUS TVVS / IN GRATIARVM ACTIONEM / PRAESENS MONVMENTVM / DEMISISSIME CONSECRO / SVSCIPE / HOC EXILE MVNVSCVLUM / ET ME / FAMILIAM MEAM AC SVBDITOS CONTINVA / MISERICORDIAE TVAE / PROTECTIONE GVBERNA. / VT FIAT PRO ME INTER CEDITE SANCTI PATRONI PEAESENTES. // Překlad nápisu: Tobě, nejjasnější Královno nebes / Marie Milostiplná / já Antonín / tvůj pokorný služebník / z vděčnosti tento pomník / co nejponíženěji zasvěcuji. / Přijmi tento skromný dar a mou rodinu / mne i mé poddané / neustále milosrdně ochraňuj. / Ať se takto stane, za mne se zaručte, svatí patroni zde přítomní. // Pozn: Skulptury sv. Floriána a sv. Víta alespoň zčásti zhotovil některý dílenský pomocník. Po řadě oprav a úprav, započatých roku 1852 Josefem Břenkem, byl redukován původní detailní rukopis, zvláště v partiích stromu poznání.