Budova postavená z cihel má železobetonové stropy, několika úrovňovou plochou střechu z ocelových vazníků kryje měděná krytina. Obdélný tvar stavby člení ploché pravoúhlé rizality, pouze z J fasády vystupuje půlkruhový útvar. Vzhled fasád utváří kombinace břízolitu a režného zdiva z glazovaných cihel červené barvy, další doplňující prvky jsou z mědi, dřeva a kamene. Hlavní vstup umístěný v Z průčelí je zakomponován do převýšeného, avšak půdorysně jen mírně předstupujícího rizalitu. Jednoduchý portál tvořený hladkým překladem s podpěrami a obložený kamennými deskami zabírá celou plochu parteru. Do trojdílné skleněné výplně jsou zasazené vstupní dveře. Patro vstupního rizalitu ustupuje od přízemí o šířku terasy, na niž se vstupuje třemi dvoukřídlými dveřmi symetrickými s hlavními vstupy. Jeho fasádu zdobí plocha z červených cihel zasazená do omítkového rámce. Hmotové odlišení obou pater vstupního rizalitu a současně jasné provázání jeho částí velmi dobře ilustruje snahu soudobé architektury o tektonické pojetí. Různorodost fasádního materiálu čistotu architektonické skladby nenarušuje, naopak tato rozdílnost tektoniku podtrhuje. Objekt byl projektován jako víceúčelový kulturní dům se vzájemně propojenými prostorami, ve kterých se nacházel divadelní sál (využívaný i jako kinosál), muzeum, veřejná čítárna, knihovna, malý koncertní sál, víceúčelové salónky a pomník padlým. Ve druhé polovině 20. století došlo k přemístění muzea a knihovny do jiných objektů, čítárna byla zrušena.