Historický vývoj. Obec Merboltice se rozkládá v dlouhém potočním údolí po obou stranách Merboltického potoka, v severní části Českého středohoří, v délce přibližně 4 km směrem od jihozápadu k severovýchodu, od Verneřic k Žandovu. První písemná zmínka je z r. 1352, kdy je doložena existence farního kostela sv. Kateřiny. Merboltice od počátku náležely pod správu šarfenštejnského panství pánů z Michalovic, od 16. století pak byly součástí konojedského majetku Pojetických z Pojetic. V roce 1623 koupili zkonfiskované panství Berkové z Dubé, od roku 1650 bylo panství v držení generála Jana Šporka. Berní rula z roku 1654 v obci eviduje 20 sedláků, 7 chalupníků a 2 zahradníky, tj. 29 usedlostí. V období od konce 17. až po celé 19. století se konojedské panství rozvíjí díky impulsu Františka Antonína Šporka, stavebníka východočeského Kuksu. Dochází ke zvýšení počtu obyvatel, obecní pozemky v bezprostředním sousedství potoka jsou postupně zastavovány chalupnickými a domkářskými staveními. V letech 1708–1709 je na místě staršího kostela postaven kostel, který přebírá patrocinium předchozí středověké stavby. Autorem je litoměřický měšťan Petr (Pietro) Versa. Tereziánský katastr roku 1713 eviduje v Merbolticích 113 domů, k roku 1787 je zachyceno celkem 168 domů a v roce 1833 je domů 179. Obyvatelé se živili chovem dobytka, pěstováním obilovin a lnu, který se zde i zpracovával. K roku 1719 se zachovala první zpráva o řemeslné výrobě. Na přelomu 18. a 19. století se pod vlivem sousedních Verneřic objevují první mechanické přádelny bavlny. V průběhu 19. století dochází k mnoha pokusům o těžbu skromných zásob stříbra a hnědého uhlí v okolí obce. Nárůst obyvatel kulminuje kolem roku 1850, kdy je v Merbolticích evidováno 1335 obyvatel. V pozdější době počet obyvatel klesá, přičemž množství domů stagnuje či mírně stoupá (roku 1880 je evidováno 1027 obyvatel a 194 domů, v roce 1900 je obyvatel 965 a 198 domů). V roce 1936 zaniká konojedský velkostatek. Roku 1938 je v obci evidováno 1800 obyvatel; z toho 300 Čechů, 120 Italů (?) a zbytek Němci. Obec byla bezprostředně po 2. světové válce postižena plošným odsunem obyvatel a následným částečným úbytkem stavebního fondu , který byl nadále využíván především pro rekreaci. Po přerušení kontinuity osídlení, které sebou zákonitě neslo ztrátu citových pout k danému místu, došlo dne 28. prosince 1975 k odstranění kostela sv. Kateřiny. V 70. a 80. letech 20. století došlo k zástavbě několika uvolněných parcel zděnými rekreačními domy. Středověkou či raně novověkou zástavbu obce v současnosti upomíná již jen zvonice , která je zároveň jedním z pozůstatků po nyní nepříliš vyjádřeném centru vesnice, jež bylo dále tvořeno kostelem sv. Kateřiny, školou z roku 1896 a farou. Urbanismus obce. Vesnice vzniklá lokací ve 13. století během velké (vnější) kolonizace náleží mezi dlouhé vrcholně středověké údolní lánové obce s dvouřadou zástavbou nad potoční nivou s usedlostmi situovanými v rozestupech 50–100 m, na které se napojují pásové plužiny. Ty již však bohužel nejsou součástí památkové zóny. Novověké statky obecně stojí na místě středověkých selských usedlostí, rovněž uspořádání lánů značně vychází ještě z lokačního vyměření. Selské usedlosti jsou situovány v mírně vyvýšené poloze nad hranou potoční nivy, a z jejich dvora vychází nebo v jeho bezprostřední blízkosti prochází cesta rovnoběžná se směrem lánového uspořádání. Při zvýšení intenzity zemědělské výroby a nárůstu obyvatelstva v 18. století byly původně souvislé lány rozděleny na levobřežní a pravobřežní část, a každá zvlášť byla pak přidělena jedné selské usedlosti. Základní urbanismus je zahuštěn koncem 17. a zejména pak v 18. a 19. století, kdy jsou obecní pozemky v méně výhodné pozici u Merboltického potoka zastavovány chalupnickými a domkářskými staveními. Typologie usedlostí Devastace obce po roce 1945 způsobila, že se až na areál č. p. 141 nezachovala plnohodnotná usedlost, jak je zobrazuje mapa stabilního katastru z roku 1843. Typologie usedlostí nebyla, jak svědčí tato mapa, ustálená a jednotlivé budovy byly v rámci jednotlivých usedlostí spíše reakcí na místní situaci. Mírně převažovaly dvoustranné usedlosti s pravým úhlem mezi domem a stodolou či špýcharem, méně častěji byly usedlosti trojstranné, tvořící přibližně písmeno „U“. Typologie domů Výchozím stavebním typem je roubený patrový podstávkový dům s vysokou úrovní řemeslného (tesařského) zpracování. Jde o dům chlévového typu tradiční trojdílné dispozice s komorami v patře, zpravidla dvoutraktový (za světnicí se nachází i světnička), pocházející z 2. poloviny 18 až z 1. poloviny 19. století. Vstupní síň i chlévová část domu jsou zděné z kamene (jedná se o pískovcové kvádry nebo lomové čedičové či trachytové zdivo) a omítané vápnem, světnice i patro jsou celoroubené z otesaných trámů. Podstávky nesoucí patro nejčastěji ze tří stran obíhají dolní světnici, která může být orientována pravo i levostranně. Výplně spár roubení z mazaniny jsou většinou přetřené bílým či barevným vápenným nátěrem. V některých případech je roubení opatřeno bedněným pláštěm ze svislých širokých prken s přelištováním spár. Podstávky se vyskytují v základní sestavě sloupek – ližina – začepovaný nebo naplátovaný pásek. Ližina bývá seříznutá do oblouku a dekorativně vyřezávaná, sloupek s páskem je v tomto případě rovněž tesařsky zdobený. Často dochází k přezdění světnice, přičemž patro zůstává roubené. Nad chlévovou částí bývá v uličním průčelí vysazena pavlač s vyřezávaným bedněným parapetem, krytá přesahem střechy neseným sloupky a přístupná z horní síně. Pavlače však bývají někdy i krátké v podobě balkonu nebo zapuštěné, tzv. Bühnchen. Štíty jsou bedněné, víceetážové, skládané, nebo dekorativně obložené různobarevnými břidlicovýmí a eternitovými šablonami. V síni je v zadní části přikládací kout pro obsluhu topeniště, vymezený klenebním pasem. Pec je často vysunuta z půdorysu stavby. Ze síně je přístupná světnice i světnička a chlévy. Síň bývá průchozí. Rozvržení místností v patře přibližně kopíruje situaci v přízemí domu, jen nad přízemní sklenutou chlévovou částí jsou v patře komory, často s minimálním osvětlením. Komory jsou u větších usedlostí zpřístupněny středovou chodbou. Příčky v patře jsou roubené, v některých případech hrázděné. Hrázděné konstrukce zde tak mají podružnou roli. Domy jsou většinou zastřešeny sedlově, krytinou jsou maloformátové cementové tašky s engobou nebo břidlicové či eternitové šablony v německé skladbě. Ojediněle se objevují pálené tašky. Historicky se zde uplatňovala došková krytina vyrámovaná šindelem.