Areál sestává z dvouúrovňového parkoviště a dvoupodlažního objektu plovárny. Kompaktní hmota plovárny s citacemi funkcionalistických detailů na první pohled nenapovídá o úrovňové komplikovanosti v interiéru stavby skrytém za bílými stěnami fasády. Plovárna obsáhla prostory pro vstupní halu, zázemí pro návštěvníky a pro provoz, bufet, rekreační bazén s vodními atrakcemi, plavecký bazén, dětský bazén, vířivku a parní komoru. Nosný systém byl navržen jako monolitický železobetonový skelet s vyzdívkou z cihelných bloků. Zastřešení objektu plovárny železobetonovými monolitickými deskami bylo uvažováno jako odstupňované terasy pro letní slunění, které pozvolna sestupují k prosklené hale s plaveckým bazénem. Hala byla zastřešena plochou střechou. Provozně navazující stavba parkovací plochy působí autonomním nezúčastněným dojmem. Vůči plovárně je zcela nenápadnou neutrální plochou parkovacích stání. Negativní účinek skládání dvou výrazně podélných staveb za sebou mírní zapuštění maxima objemu garážových stání pod úroveň terénu a absence jakékoliv kryté konstrukce nad vyvýšenou parkovací plochou. Využití konfigurace přírodního amfiteátru k formulaci základního objemu plovárny a zřejmé citace z Fuchsova konceptu (čistota linií a zachování orientace vstupní části, transpozice oblých tvarů bazénu a brouzdaliště do půdorysu a objemu nové stavby) vtiskly stavbě uvěřitelné formy bílého funkcionalismu. Díky těmto kontextualitám ve vnější podobě a díky provozním detailům, které se odkazují na původní funkce, lze objekt stále považovat za integrální součást elegantní Bílé čtvrti. Nové řešení území nijak zvlášť nenarušilo původní vazby na staré okolí a jeho estetické působení.