Městské opevnění se skládá z vlastní hradby z lomového zdiva, zachované dnes již v nepůvodní výšce, půlválcových bašt, příkopů a valů. Hradba přechází na vnější straně Hradební ulicí zhruba od jihu k západu ve výšce cca 2,50 – 3 m. Je přerušena ulicí Třebovskou a na severní straně pokračuje při ulici Mlýnské. Zděné hradební konstrukce severního úseku se nachází ve Školní ulici v substrukcích a obvodových zdech domů, u č. p. 940 až do výše 3 m, včetně půlválcově bašty u domu č. p. 939 na Kostelním náměstí (kulturní památka rej. č. 23308/8-1045) a muzea č. p. 938 (kulturní památka rej. č. 11448/9-34). Součástí opevnění je zachovaná brána v ul. U Brány (kulturní památka rej. č. 33203/8-1043). Hradba pokračovala při vnějším obvodu ulice Hřebíkářské směrem ke Smetanově ulici, kde jsou zachovány dva pilíře městské brány (na domech, které jsou kulturními památkami rej. č. 45930/8-1040 a 37302/8-1053). V tomto úseku je znatelná jen modelace terénu bez viditelných povrchových reliktů. Část zdi je pojmuta do vnější zdi domu č. p. 1039, stojícího na ulici Vrátní (kulturní památka rej. č. 37302/8-1053). Na jihu za zdravotním střediskem stojí půlkruhová bašta. V severním úseku mezi domem č. p. 940 (parc. č. 172/1) na pozemku parc. č.172/2 a domem č. p. 939 (parc. č. 4) stojí ve vnější linii těchto dvou domůhradební zeď, která je ve střední ose prolomena vstupním otvorem s lomeným záklenkem. Západní linie hradeb se nachází za domy v ulici Hradební. Tam je například součástí zděné konstrukce domu č. p. 958 (parc. č. 156, kulturní památka rej. č. 50872/9-49). Kamenné opevnění města začalo vznikat až na konci 14. a počátku 15. století. Opevňovací práce začaly na počátku 14. století. Literatura uvádí, že od doby Václava II. a po celé 14. století dominovaly hranolové věže a poté opět více válcové věže. V roce 1727 Mohelnici obklopovala široká zeď se sedmi prašnými věžemi, z nichž tři byly tehdy zcela zničeny po požáru snad ještě z roku 1642. Město mělo tři brány a jednu branku. Každá brána byla trojnásobná, první byly součástí vlastní hradby, druhé tvořily tehdy již zbořené citadely s parkánovou zdí a třetí stály u hlubokých příkopů, takže je můžeme identifikovat jako brány barbakánů. Jednalo se tedy o klasické opevnění s hlavní městskou hradbou, parkánem, příkopem a valem. (Kösslerová – Polách, 17-19) „Koncem 18. století začala městská správa odprodávat měšťanům městské hradby na stavební materiál.“ (Spurný, s. 25) V letech 1910-1911 byly demolovány další části městských hradeb. (Kösslerová – Polách, s. 25)