městské opevnění

Prostějov (Prostějovice)65 je v písemných pramenech poprvé zmíněn v zakládací listině biskupského kostela sv. Václava v Olomouci (před r. 1141) spolu s dalšími vesnicemi jako majetek olomouckého biskupa. V zimě roku 1214 pobývá v Prostějově,66 tehdy již majetku moravského markraběte Vladislava Jindřicha, král Přemysl Otakar I., olomoucký biskup a další církevní honorace, z čehož bývá usuzováno na existenci markraběcího dvorce. Okolo poloviny 13. století je území kolonizováno německými osadníky. Nová osada se postupně stala centrem řemeslné výroby a vyrostla na městečko. Neblahá finanční situace krále Jana Lucemburského způsobila, že Prostějov kolem poloviny 14. století trvale přešel do šlechtického držení. Prvními známými šlechtickými majiteli Prostějova byli Šelmberkové (bratři Čeněk a Ondřej), kteří rozdělili území města na dva díly. V Ondřejově podílu je kromě jiného uváděna tvrz, o níž víme velmi málo.67 V roce 1374 koupil Beneš z Kravař od Archleba ze Stařechovic (poručníka Bočka z Kunštátu) část Prostějova, Benešův syn Petr do r. 1390 získal zbývající část města. Západně od města bylo založeno tzv. Nové město s vlastním rychtářem. Petr z Kravař vymohl na markraběti Joštovi68 právo výročního trhu a stejná práva, jaká užívají jiná města markrabství, a hned v dalším roce fundoval augustiniánský klášter, kterému podřídil předměstský kostel sv. Petra a městský kostel; bratřím také svěřil organizaci školství. Završením organizačních změn bylo spojení Starého a Nového města. Přestože se v Joštově listině (1391) hovoří o městě - ciuitate nostra Prostays - , není zřejmé, zda termín „ciuitate” vyjadřoval skutečný stav Prostějova69 jako hrazeného města. V nejstarší městské knize se hovoří pouze o příkopu („in parte fossati seu septis˝), který s valem a palisádou zabezpečoval ochranu města.70 Podle L. Grůzové bylo město uzavřeno dvěma branami: Selskou na jihu a Soukenickou71 na východě. Jejich poloha nebyla lokalizována, kromě zmateného názoru téže autorky, která umístila Selskou bránu do míst dnešního Žižkova náměstí a bránu Soukenickou na konci Tkalcovské ulice.72 Ve 14. století bylo město opevněno příkopem a valem s dřevěnou palisádou či plotem, jak se dozvídáme z písemných pramenů. Charakter opevnění byl určen výrazně nížinnou polohou městského jádra přibližně obdelníkového tvaru.73 Lokalizovat přesně jednotlivé ulice a brány, kterými se uzavíraly, se zatím nepodařilo. Pouze časté ztotožňování Soukenické brány s pozdější branou Olomouckou a Selské brány s branou Brněnskou74 dovoluje obě původní brány přibližně zasadit do míst obou bran potomních. O stavební podobě původních bran nemáme žádných zpráv, je však pravděpodobné, že byly dřevěné. Husitské války znamenaly, jako pro mnohá další města, hospodářskou a politickou nestabilitu, pro výstavbu fortifikace byly vzpruhou. Prostějov tehdy držel Petr z Kravař a Strážnice, významný stoupenec husitů, a město se tak stalo spolu s Tovačovem opěrným bodem proti katolické Olomouci. Olomoucká městská rada s obavami píše v únoru 1425 Albrechtovi, že se Petrovi lidé opevňují u Prostějova vodními příkopy. O rozsahu a přínosu těchto jistě provizorních a narychlo budovaných staveb pro opevnění města je nutno uvažovat nanejvýš střídmě, zvláště víme-li, že Albrecht Rakouský, při některém vojenském tažení (snad r. 1431) město dobyl a vypálil.75) Těžká finanční situace města sužovaného dlouhými válkami nedovolila řádné opevnění kamennými hradbami. Zvýšená pozornost byla při obnově města po husitských válkách věnována branám. K dosavadním Selské a Soukenické přibyla brána do Nového města - valva exeundo super Novam civitatem76 - zvaná Plumlovská. K roku 1453 se vztahuje zpráva o čtvrté bráně - Kostelecké - opatřené tehdy věží.77 Kostelecká brána ležela na severu, někde v prostoru dnešního Pernštýnského náměstí a zanikla patrně při výstavbě pernštejnského zámku ve 20-tých letech 16. století. Branami rozumíme pouze mohutná vrata, která za určitých výhod na noc uzavírali majitelé přilehlých domků.78 Jedině Kostelecká brána byla opatřena věží, asi průjezdní. V roce 1466 vymírají Jiřím Kravařové po meči a Plumlovské panství připadá Johance, provdané za Jana Heralta z Kunštátu, známého svým rybníkářským podnikáním v okolí Prostějova. Město začíná hospodářsky prosperovat, rozšiřuje svá tržní práva a zřizuje první radnici. Na okrajích města se rozrůstají předměstí, zvyšuje se počet právovárečných domů a řemeslnictvo se organizuje do cechů.79 Podle našeho názoru je nanejvýš pravděpodobné, že rozvíjející se město začalo s přípravami na stavbu hradeb. Domněnku potvrzují záznamy o obecních výdajích v městské pozemkové knize z 80-tých let 15. st., kdy jsou opravovány ulice, parkány (?), mosty a valy.80 Byl vypracován či získán projekt, poněkud odlišný od systémů ostatních sledovaných pernštejnských měst (Hranice n. M., Lipník n. B., Přerov) hlavně ve tvaru věží, které byly v Prostějově čtvercové či polygonální (viz níže). Realizace stavby byla provedena po změně prostějovské vrchnosti, které předcházel sňatek dcery Jana Heralta z Kunštátu Lidmily s Vratislavem z Pernštejna v roce 1490. Po smrti Heralta z Kunštátu se od roku 1495 ujímají moci nad městem Pernštejnové. Začátek stavby hradeb je zaznamenán jako významná událost (slavnost ?) za účasti nového pána Vratislava z Pernštejna. Za přítomnosti městské rady „...pan Vratislav z Pernštajna... učinil počátek zdi stavenie okolo města Prostějova...”81 v „ten pátek po svatém Matěji (27. 2. pozn. autor) hodinu čtrnáctú minuto octavo. Anno domini MCCCCXCV.”82 Městské záznamy sledují další postup stavebních prací - 19. června 1510 „...stal se začátek malé zedky okolo města i také té zédky pod valem.”83 Ještě roku 1531 se začíná budovat bašta na Olomoucké bráně, na jejíž stavbu poskytli měšťané 400 zlatých etc.84 Financování opevnění zajišťuje listinou z roku 1500 Vilém z Pernštejna, kde zavazuje jakoukoliv prostějovskou vrchnost „...že nemá přeměniti stálý roční plat z vína, řemesel a jiných věcí pokud je měšťané platili na stavbu městských zdí.”85 O podobě téměř zcela zaniklého městského opevnění nás informuje pozdější ikonografický materiál. Nejstarším zobrazením Prostějova je Willenbergrův dřevoryt ze známého Paprockého Zrcadla slavného Markrabství moravského (1593). Město je zachyceno od severu. Z okruhu městské fortifikace je zcela vlevo zobrazeno severovýchodní nároží s polygonální věží o dvou patrech (a polopatru ?) a valbovou střechou. Od této věže běží hradba s cimbuřím nepřerušena až k zámku na severozápadě. Hradbu předstupuje val s podvalovou zídkou. V prostoru před zámkem val vybíhá v okrouhlý rondel, vzniklý při stavbě zámku ve dvacátých letech 16. století. Zcela vpravo je znázorněna nejméně dvě patra vysoká věž Plumlovské brány. Další zobrazená věž poněkud v pozadí vpravo by mohla být součástí brány Brněnské, směřující k jihu. Willenberger při schematizaci vynechal hradební bašty, které byly bezpečně zjištěny u ostatních pohledů. Dalším známým zobrazením města je Velehradského prospekt Prostějova z roku 1728. Město i s předměstími je zachyceno od jihu. Z hradebního okruhu je dobře vidět jihozápadní část se dvěma nezastřešenými hranolovými baštami v hlavní hradební zdi s cimbuřím. Brána Plumlovská je sestavena ze dvou hranolových věží a mostem před nimi. Obdobně je nakreslena brána Brněnská. Věže bran jsou snížené - zcela jistě jako důsledek švédského obléhání (viz níže). Okružní val je vidět pouze na jihozápadě stejně jako příkop. Hůře jsou viditelné polygonální věže na severovýchodním a jihovýchodním nároží. Ze zobrazení není jasný počet zdí ani bašt v nich. Z první poloviny 18. století pochází anonymní obraz Assumpty se světci ve spodní části zachycující požár Prostějova v r. 1697.86 Hradby jsou zde v pohledu od severu zachyceny značně nepřesně, takže nemá smyslu se zaobírat interpretací zobrazení opevnění. Nanejvýš zajímavé zobrazení města, které nebylo zatím doceněno, se zachovalo ve vídeňském Válečném archivu. V roce 1936 J. Kűhndel87 objevil památník prince Karla Lotrinského z poloviny 18. století (1742). V památníku z válečného tažení je zakreslen plán s jednoduchou vedutou Prostějova. Plán města pořízený některým důstojníkem rakouské armády je evidentně zaměřen na pečlivé zakreslení městského opevnění. Vnitřní rozvrh schematicky vyznačuje směry hlavních ulic vedoucí ke třem branám: Plumlovské na západě, Olomoucké na východě a Brněnské (Vodní) na jihu. Na severu je hůře zřetelná tzv. fortna, výpadová branka s mostem přes vodní příkop při jihovýchodním nároží zámku. Brněnská a Plumlovská brána je tvořena ze dvou průjezdních hranolových věží spojených mostem a druhým mostem přes vnější vodní příkop. Olomoucká brána na východě má jednu obdélníkovou věž. Prostor mezi věžemi bran je obezděn a tvoří i u Olomoucké brány jakási předbraní. Podle tohoto plánu, katastrální mapy z r. 1833 a zaměření bran při jejich demolici v r. 183788 je evidentní, že přístupové cesty se v prostorách bran ze strategických důvodů mírně zalamovaly. Nadzemní konstrukce jsou zčásti viditelné na Velehradského vedutě. Veškeré zachované dokumenty ovšem informují o stavu po švédském obléhání, kdy byly v létě 1643 podminovány a vyhozeny do povětří brány a poškozeny další části opevnění.89 Hlavní hradební zeď je podle plánu (1742) v severní linii zpevněna třemi čtvercovými, dovnitř otevřenými baštami. Severovýchodní i jihovýchodní nároží ovládají polygonální věže vystupující do příkopu, z nichž jednu zachycuje veduta nad plánem. Ve východní linii je poblíž Olomoucké brány zakreslena jedna čtvercová, dovnitř otevřená bašta. Jižní úsek k Brněnské bráně obsahuje dvě čtvercové uzavřené bašty, západní linie až k jihozápadnímu nároží zámku má pět rovněž uzavřených čtvercových bašt. Před hlavní zdí obíhá parkánová zeď s mělkými hranolovými (dovnitř otevřenými) baštami, které půdorysně kopírují polohu umístění bašt v hradbě hlavní. Průběh parkánové hradby je nejasný pouze na severozápadě, kde je ukončena. Situace je nepochybně způsobena výstavbou a úpravou okolí zámku z 20.-tých let 16. století. Celé město obtékají dva vodní příkopy svírající mezi sebou mohutný val. Za druhým vodním příkopem dále od města je v severní linii zakreslena další zeď, která byla nejspíš jinde již v době vzniku plánu zaniklá. I soudobý záznam z roku 1510 (viz výše) jasně rozlišuje malou zídku a zídku pod valem; je tedy nutno předpokládat kromě hlavní a parkánové hradby podvalovou zídku, ostatně dobře viditelnou na Willenbergrově vedutě. Při patě hlavní zdi je na plánu tenká linie obíhající s čárou hradby. Jedná se patrně o prostor (příp. tenkou zeď), vymezující komunikační uličku při vnitřním líci hlavní hradební zdi. Její relikt byl nalezen při stavebně - historickém průzkumu před severovýchodní polygonální věží.90 Do koncepce opevnění zasáhl svou pozdější výstavbou zámek, při jehož výstavbě byla zbourána na severozápadě část zdi (i s Kosteleckou bránou ?) a hradba se napojila přímo na zámek. Příkop obtékající hradbu byl sveden před zámek a za valem vybíhajícím nově obloukem kolem zámku byl zřízen další vodní příkop. Tyto práce probíhaly okolo r. 1526, kdy se zajišťuje výkupem pozemek pro stavbu bašty západně od zámku.91 Zámek byl vůči městu vydělen samostatným příkopem se zdí (ve zdi zámku se dochovala klíčová střílna). Z plánu je patrná mohutnost městského opevnění, složeného ze tří zdí, dvou vodních příkopů a mohutného valu. Dnes již nelze rozhodnout, zda val sloužil k rozestavení děl, jak vyžadovala tehdejší opevňovací teorie. Na třech místech – severozápadním a severovýchodním nároží a na jihu – vybíhá val poněkud více do předpolí a možno snad předpokládat, že tyto výběžky byly palebnými postaveními pro děla.92 Ovšem při zemské pohotovosti v roce 1609 byla děla rozestavěna pouze u městských bran.93 Je také možné, že val byl koncipován jako násyp, tedy starý opevňovací prvkem pasivně bránící útočníkovi v přístupu či střelbě na kamennou zeď a moderní funkce předsunutého aktivního palebného postavení přistoupila druhotně k již vybudovanému valu. Přes Kűhndelovo upozornění o nepřesnosti veduty považujeme ve shodě s autorem plán za věrohodný a nejlépe odpovídající podobě pernštejnského prostějovského opevnění. Jeho důvěryhodnost zvyšuje fakt, že samotným účelem vzniku kresby byly důvody čistě vojenské. První poškození hradeb je doloženo nedlouho po jejich vzniku – roku 1555 „spadla světnička z věže Plumlovské s těmi lidmi, kteří v ní byly...”.94 Další záznamy o problémech byly s „nekřaltovným krovem” Vodní brány 1578; 1579 - 1580 probíhají opravy na věži Plumlovské brány a další záznamy svědčí o soustavné péči věnované hradbám.95 Těžkým otřesem pro opevnění bylo švédské obléhání v roce 1643. 30. července „z rozkazu generála Torstensona zdi a bašty křidlicemi pokryté okolo města Prostějova zbořeny, valy rozházeny, a dne 2. Augusta tři brány, Plumlovská, Olomoucká a Vodní, nad nimiž pěkny a velmi vysoky věže stály, podminirujíc je sprachy dogruntu rozházeny jsou. Minírmistr, nejdouc mu miny dobře, pod Plumlovskou třikráte, pod Olomouckou jen jednou zapálil.”96 V roce 1674 byla při rozšiřování židovského chrámu odkoupena a přestavěna východní hranolová bašta,97 zřetelná ještě na katastrální mapě z r. 1833. Odstraňování škod probíhalo po zotavení města 1684 - 1686, kdy se opravují městské hradby a je naváženo nové valové opevnění.98 Po celé 19. století se město vypořádává s mohutným komplexem nefunkční fortifikace, jak o tom sugestivně informuje čtyřsvazkové dílo O. Přikryla.99 V roce 1825 byla na severní straně založena promenáda s obeliskem Jana Spanie, který tyto úpravy navrhoval. Val „za zámkem a nad střelnicí”100 tvořil široké rondó s lavičkami, jinde byl val osázen ovocným stromovím, jak je patrné z katastrální mapy z r. 1833. Rovněž ze třicátých let pochází půdorysná zaměření Brněnské a Olomoucké brány s vyznačením postupu demoličních prací v nich.101 Hradby Olomoucké brány byly demolovány ještě r. 1865, téhož roku mělo být zplanýrováno její předbraní.102 12. 2. 1869 bylo nařízeno vyčištění příkopů mezi Olomouckou a Brněnskou branou, v červnu téhož roku povoleno odstranění valu u Plumlovské brány, v srpnu jsou bořeny hradby i valy v Knihařské ulici až po baštu severozápadě.103 Pravá část Brněnské brány má být stržena a vyklizena do 18. 10. 1872,104 od začátku 70-tých let jsou odstraňovány louže a zřizovány kanály - 1872 je schváleno budování kryté stoky okolo celého města.105 V roce 1874 je navrženo na městské radě zřídit na severní části hradeb park - jsou nařízeny předběžné práce, sledující zachování valu s akátovou alejí a zplanýrování příkopů. Sadařský a okrašlovací spolek požádal 1892 o rozkopání celého valu, čímž vstoupily práce na Smetanově (původně Jungmannově) parku do poslední fáze.106 Asanační práce na hradbách jsou částečně dokumentovány fotografiemi z konce minulého století, které zachycují některé partie opevnění : val severozápadně od zámku (1893), již značně snížený, a dvě přestavěné hradební bašty – tzv. Trebalovu baštu v místech dnešního Skálova náměstí, jihozápadně od zámku107 a tzv. Grulichovu (též Reichstädterovu)108 zbořenou r. 1907 pro stavbu sokolovny. Z městského opevnění se do dneška zachoval opravdový zlomek. Jedná se především o nárožní polygonální baštu na severovýchodě a k ní přilehlou kurtinu pokračující k západu. Na zdivo dvoupodlažní věže (šířka 240 cm) z lomového kamene, jehož původ z Kosířského masivu v okolí Slatinic určil petrografickým rozborem V. Kopečný109 navazuje relikt východní kurtiny s pozdějšími cihlovými doplňky. Rovněž zdivo severní kurtiny (šířka 120 cm) nese stopy pozdějších úprav (zejména přístaveb k jižnímu líci zdiva) a zachovalo se do nestejné výše (nyní betonová koruna). V severním úseku se zachovala čtvercová dovnitř otevřená bašta, rovněž značně poškozená. Obdobná – totálně přestavěná bašta byla zjištěna na jihozápadním zlomu. Severní zeď byla zaměřena v r. 1965, kdy bylo odstraněno zhruba 100 m délky hradby pro stavbu kina110 a staticky zajištěna po r. 1978.111 Při pracích byla zachycena původní koruna ve výšce 8,8 m s parapetní zídkou vysokou 3,5 m. Hradba byla zpevněna betonovými injektážemi základového i nadzákladového zdiva, byly odstraněny biologické nálety, dozděny nepůvodní výklenky v jižním líci a z nových kamenů s nevhodným betonovým spárováním nadezděna koruna.