Stavební konstrukce hradebního systému městského opevnění v různé míře zachovalosti dosud obklopují téměř celý obvod historického jádra města. Do dnešní doby se dochovala zhruba 2/3 hradeb, z původních 5 městských bran se dochovala jediná, brána Matky Boží. Zhruba tři kilometry dlouhé středověké opevnění budované kolem královského horního města od poloviny 13. století tvořila 6 m vysoká vnitřní zeď doplněný parkánem s parkánovou zdí a až 7 m hluboký příkop. Hradby byly zesílené hranolovými i válcovými věžemi a parkánový pás pak doplňovaly bašty. V průběhu století bylo opevnění neustále zdokonalováno a po zrušení Jihlavské pevnosti v roce 1755 pak docházelo k postupnému odstraňování hradeb. Z fortifikačního systému města se do dnešní doby z větší části dochoval perimetr středověkého hradebního opevnění tvořený hlavní hradbou s vloženými válcovými a půlválcovými věžemi, s hranolovou věží brány matky Boží a cca 10 – 12 m široký parkán s parkánovou zdí opatřenou menšími půlkruhovými a polygonálními baštami umožňující boční flankování. Na některých úsecích hlavní hradby se dochovaly ochozy s parapetními zídkami prolomenými obdélnými střílnami. Hlavní hradba i parkánová zeď jsou na méně stabilních místech zpevněny opěrnými pilíři. Na východní straně, kde se terén prudce láme a spadá parkově upraveným úbočím do údolí Jihlávky, je hradební systém narušen příčně procházejícími schodišti, liniemi zídek a tarasů a drobnější na hradbách parazitující zástavbou. Hlavní hradba místy tvoří zadní stěnu přistavěných domů.