Původní fortifikační systém obklopoval tzv. Horní město v eliptickém půdoryse, byl tvořen hradební zdí, baštami, dvěma bránami a malou brankou (fortnou). Před vnitřní hradbou byla parkánová zeď, chráněná příkopem. Zbytky fortifikačního systému se zachovaly na vnějších hranicích parcel domů Horního náměstí a Pivovarské ulice, na parcelách podél ulice Pod valy a Žerotínova náměstí, mezi Horním náměstím a Wilsonovou ulicí, mezi Horním náměstím a náměstím T. G. Masaryka. Dochováno je 8 úseků hradební zdi, fragmenty 10-ti bašt, 5 úseků parkánové zdi a branka (fortna) se schodištěm. Hradební zeď je jednoduchá bez ochozu, o nestejné výši koruny zdi. Je proložená otevřenými půlválcovými baštami, které mají částečně zachované střílny a dělové komory (u č. p. 6). Ve dvou úsecích hradební zdi je zachováno cimbuří. Bašty jsou v současné době z části ukončeny terasami. U domu č. p. 18 se nachází původní fortna s lomeným vstupním portálem, vedoucí z uličky z Horního náměstí k řece v ulici Pod valy. Hradby byly v minulosti v prostoru náměstí Na Marku a na Žerotínově náměstí prolomeny dvěma bránami, chráněnými barbakány. Do současné doby se dochoval pouze barbakán v jihovýchodní části městského opevnění. V parkánu barbakánu, pod kaplí sv. Jiří, je zabudována novostavba ze 70. let 20. století. Dochované úseky městského opevnění jsou zděné z lomového kamene (travertinu), neomítané. Na hradební zdi při vstupu z náměstí Na Marku je osazena bronzová pamětní deska, připomínající bratrskou školu. Hradby byly zčásti odstraněny na počátku 19. století, materiál byl použit jednak na městské dláždění, dále pak na výstavbu silnic. Vnější opevnění Horního města bylo zbořeno v roce 1819. V roce 1830 byly zbourány i dvojité věžní brány. Město Přerov se vyvinulo z trhové vsi, která ležela pod zeměpanským hradem, chránícím brod přes řeku Bečvu na křižovatce dvou obchodních cest.112 Hrad113 byl založen na kopci, který ovládal brod i blízké okolí a vznikl nejpozději v 11. st.114 Pro nejstarší dějiny se kromě moderního Bočkova falza zachovala dvě středověká falza z 12. st.115 K roku 1046 se hovoří o „de urbe Prerov”, do r. 1073 klade tzv. zakládací listina benediktinského kláštera v Opatovicích výnosy z „civitates”, mezi kterými je Přerov. Je však zřejmé, že první termín se týká pouze hradu a druhý trhové vsi pod hradem, nikoliv města. Pro 12. st. je důležitá známá listina Jindřicha Zdíka (1131), která ukazuje rozdělení církevní správy a jeden arcijáhenský kostel klade ke hradu Přerovu. Na hradském návrší byl tedy kromě samotného hradu románský kostel sv. Jiří. Kolem celého areálu je nutno předpokládat opevnění, nejspíše příkop s valem. V polovině 13. století byl Přerov obléhán uherským vojskem Bély IV. při jeho bojích s Přemyslem Otakarem II. L. Hosák116 určil hrad Pirillo, uvedený v uherských listinách jako hrad Přerov. Uhrům se hrad (castrum), tehdy již kamenný, dobýt nepodařilo. V roce 1225 stále trhovým místem nazývaná osada pod hradem byla při bojích patrně vypálena. Proto 28. ledna 1256 Přemysl Otakar II. uděluje Přerovanům městská práva (samosprávy, trhu, mílové, vaření piva) i s právem opevnění.118 Došlo k lokaci nového města s čtvercovým náměstím a několika pravidelnými ortogonálně vybíhajícími ulicemi. Stranou náměstí vznikl kostel sv. Vavřince a přes Bečvu byl postaven most. Město vzniklo jako nástupce trhové osady; hradský kopec a nové město pak existují vedle sebe jako samostatné jednotky. Opevnění tzv. Dolního města, jak se nově vzniklé město nazývalo, lze poměrně dobře rekonstruovat na základě archivních zpráv i pozdějšího ikonografického materiálu. Prvních sto let existence nebylo město nejspíše hrazeno vůbec, teprve po r. 1350, kdy markrabě Jan Jindřich povolil stavbu opevnění, sledujeme robotní povinnosti okolních vesnic v příkopech a pletení plotu u města.119 V listině z roku 1386 se hovoří o měšťanech „intra municionem quam extra”.120 Do tohoto roku bylo tedy město obehnáno příkopem a valem s palisádou.121 Na vedutě Přerova z r. 1720 je vyobrazena podoba pěti bran, které vedly do Dolního města: Troubecká (Tovačovská), Kroměřížská, Hyškova, Mostní a Šířavská. Dvě posledně jmenované měly nad obloukem renesanční cimbuří.122 Velký počet bran malého města, strategicky nevýhodný svědčí, o jejich postupném vzniku. Závěrem je třeba spolu se všemi předchozími autory123 konstatovat, že Dolní město nebylo nikdy opevněno zděnými hradbami a v případě nebezpečí se měšťané spoléhali na opevnění Horního města. Samostatně, jak bylo výše zmíněno, se vyvíjelo okolí zaměpanského hradu s kostelem sv. Jiří. Z druhé poloviny 13. a poloviny 14. století se zachovalo minimum písemných zpráv. Hrad, r. 1351 markraběcí,124 byl za válek mezi Joštem a Prokopem oporou Prokopovy strany. V roce 1412 zastavil Václav IV. město Přerov (i s hradem) se vším zbožím nejmenovanému pánovi (od r. 1413 Milotovi z Tvorkova a z Kravař),125 čímž se dostává město z královského majetku do zástavní držby. Milota z Kravař jako stoupenec husitů byl přinucen k poslušnosti Zikmundovi, kterého vojska obsadila r. 1421 Přerov a opevnila město.126 Husité pak dobyli Přerova 1423, a znovu Janem Tovačovským z Cimburka roku 1427.127 Za držení husitů bylo město opět opevňováno (1432).128 Z obavy před útokem Albrechta Rakouského byl budován příkop a pleten parkán okolo města; snad byl provizorními opatřeními zabezpečen i hrad. Před rokem 1430129 drží město Vok ze Sovince, který město 1436 nebo 1437 vrátil králi Zikmundovi. V majetkových zmatcích po smrti Albrechta se Přerova zmocnil Vilém Puklice z Pozořic. Po jeho smrti držel zástavní listy na město Jan Tovačovský, po něm jeho syn Ctibor Tovačovský z Cimburka. Ten začal v druhé polovině 60-tých let systematicky osazovat kopec130 a okolo něj budovat plot. K robotním povinnostem na opevnění byly nuceny vsi, jejichž majitelé žalovali (1468) Ctibora u zemského soudu. Ctibor dal u soudu zapsat nález, na který se později odvolával při budování Horního města Vilém z Pernštejna. Oplocení kopce bylo budováno v souvislosti s válkami Jiřího z Poděbrad.131 Rozsah a podobu cimburského opevnění nelze dnes blíže upřesnit. V r. 1470 postoupil Ctibor Přerov a Hranice n. M. Albrechtovi Kostkovi z Postupic. 22. dubna 1475 pak převzal Albrechtovy majetky i s dluhy Vilém z Pernštejna. Nový majitel města si zajistil vynaložené náklady na zástavní držení u obou králů (1484), 1487 získává majetek od Matyáše do dědičného držení a r. 1490 je panství zapsáno Vilémovi do zemských desek.132 Kopec byl postupně osazován novými usedlíky, kteří obdrželi desetiletou lhůtu. Vilém začal přestavovat hrad i opevňovat nové město. Terénní situace na kopci položeného města určovala trasu vedení linie opevnění. Dvě hradební zdi mezi sebou uzavíraly parkán (šířka cca 10 m), který se rozšiřoval v místech bran na ose jediné přístupové cesty ve směru severozápad - jihovýchod. Město se uzavíralo dvěma branami s barbakány: na severu a na jihu; směrem k Bečvě vedla výpadová fortna. Hlavní hradební zeď byla zpevněna patnácti133 půlkruhovými, dovnitř otevřenými baštami (veduta z r. 1760). Zdi jsou vybudovány z lomového kamene, pocházejícího z Majetína (vápenec) a Tučína (travertin)134 technikou suchého kladení vápna s postupným poléváním.135 Mocnost hlavní zdi je zhruba 200-240 cm, zdivo má pravidelné řádkování (tři řádky nízkých kamenů, řádek vysokého a opět tři řádky nízkého kamene; povrchovou úpravou zdiva byla malta vytlačená ze spár a následně rozetřená), původní výška se dochovala u zámku, kde je dochováno cimbuří se stínkami ve výšce 10,5 m.136 Po pečlivém studiu všech zobrazení města (viz obrazová příloha) od r. 1593 se zdá, že hlavní zeď byla opatřena cimbuřím a střeleckým ochozem,137 cimbuří u bašt předpokládáme. Na Willenbergrově pohledu jsou bašty zastřešeny (?) a převyšují korunu zdiva, na ostatních vedutách nikoliv. Při průzkumu opevnění byla nalezena v těle bašty na východě jediná střílna, a to kruhového tvaru. Podobu původních střílen naznačují střílny (klíčová z cihel, obdélné se záklenkem) zachované ve zdi oddělující zámek od města. Budiž připomenuto, že samotný zámek byl od města oddělen suchým příkopem a zdí, jak to známe ze situací ostatních pernštejnských městských zámků (Hranice n. M., Prostějov). Okruh městského opevnění byl doplněn příkopem a valem.138 O přesné podobě příkopu a valu nemáme konkrétní představu, pouze na vedutě z r. 1720 je zřetelné nakupení zeminy na západní straně města, které je však spíše schematickým znázorněním vyvýšené polohy Horního města. Příkop byl 1819 prodán měšťanům,139 kteří jej zasypali, val snížili a rozparcelovali. O existenci valu vypovídají i zachované místní názvy („Pod valy”). Poněkud lépe jsme zpraveni o podobě dvou bran,140 Dolní - severní a Horní - jižní. Na dalších dochovaných vyobrazeních města z 18. století je patrné, že brány byly tvořeny hranolovou věží s vysokým průjezdem a patrem, či polopatrem, které bylo proraženo okénky, snad původně střílnami. Věže byly zastřešeny sedlovými střechami. Před oběma branami se rozšiřoval prostor parkánu a tvořil oblý barbakán, opatřený množstvím střílen a ochozem. Vstup do barbakánu byl veden po překonání příkopu (dřevěným mostem ?) průlomem ve zdi. Kromě J. Bouchala (který stavbu nedatuje) se všichni historici Přerova shodují na tom, že barbakány byly postaveny Vratislavem z Pernštejna „kolem roku 1570”.141 Podle F. Dostálka se toto dovídáme z písemných pramenů, které necituje; Dostál asi datuje na základě erbovní desky Vratislava z Pernštejna a jeho ženy Manriquii de Lara - „...podle tradice byla na Horní bráně u kaple sv. Jiří zazděna kamenná deska s vročením 1570”.142 Nehledě na to, že se nelze spoléhat na tradici (dochovaná erbovní deska mohla být osazena dodatečně) a necitované prameny je z charakteru barbakánů zřejmé, že vznikly zároveň s budováním hlavní a parkánové zdi. Jasná podobnost s barbakany ostatních sledovaných měst této práce (Lipník n. B., Hranice n. M. ) dovoluje posunout pozdní datování přerovských barbakánů do devadesátých let 15. století. Stěžejním datem pro začátek budování opevnění okolo Horního města je 6. leden 1490, kdy olomoucká kapitula činí odpor proti vkladu Přerova Vilémovi z Pernštejna kvůli nucení vsí v majetku kapituly k robotní práci (pletení plotu, na hradě Přerovu.143 Je jasné, že pokud si začátkem roku 1490 stěžuje kapitula u soudu, byla nedlouho předtím (1489)144 zahájena výstavba opevnění Horního města nucením poddaných ke staré robotní povinnosti. Spor byl vyřešen v roce 1492 ve prospěch Viléma z Pernštejna, kterému se roboty na opevňovacích pracích přisuzují. Rok 1492 je nejzazší možný termín zahájení budování hradeb Horního města v Přerově. Výstavba města probíhala rychle, 1498 se výslovně hovoří o Horním městě (vytvořena samospráva).145 V roce 1520 potvrdil Vilém z Pernštejna některé starší výsady, mezi nimiž se objevují doplňky o opravách mostů, bran, cest ad.146 Do tohoto roku bylo opevnění dokončeno; mohlo to být však i dříve. Hradební okruh Horního města se zachoval v původním stavu až do začátku 19. století. V r. 1819 (viz výše) byl zasypán příkop a rozvezen val; městské brány, údajně ztěžující dopravu, byly r. 1830 sneseny (1868 pak asanovány do základů). K dalším zásahům do hradebního zdiva došlo po r. 1860.147 Běh zdiva je dnes patrný na východě, kde se zachovaly bašty. Západní strana se ztrácí v zástavbě, lépe je viditelný jižní úsek. Z dolní brány se zachovalo východní zdivo barbakánu. Parkánová zeď se zachovala hlavně na východě a jihu. Z bašt této hradby se zachovala jediná: na JV) vystupuje asi 2 m vysoká baštička s nově přezděným či přespárovaným zdivem. V současné době probíhá oprava hradeb, které předcházel Stavebně historický průzkum (Mlčák, Žurek, 1993) s jasně koncipovanými a zevrubně pojatými podmínkami pro úpravu opevnění. Pouze při dodržení kultivovanosti stavebních prací a pochopení pro specifické kvality možno očekávat udržení památkových hodnot i po stavební úpravě.