Neobyčejně výhodná poloha návrší Pikarna nad jezerem a meandrující řekou Otavou umožňovala sledovat pohyby zvěře táhnoucí k napajedlům, což vysvětluje mimořádně intensivní osídlení jejího okolí. Vedle lovu zvěře se jako významný zdroj obživy uplatňoval bezpochyby i rybolov. Osídleny byly nejen pleistocénní říční terasy, ale též návrší se skalnatým podložím (Pikarna, Velký vrch). Kromě krátkodobých sídlišť (stanic) byly na několika místech objeveny dílny na výrobu kamenných nástrojů. V mladším a pozdním paleolitu byly jako surovina většinou využívány dobře štípatelné materiály importované i ze značně vzdálených oblastí, ve větší míře se objevuje zejména baltský pazourek a kvarcit ze severozápadních Čech. Ve střední době kamenné, kdy ustávají daleké výpravy za zvěří, se výroba orientovala spíše na méně kvalitní suroviny místního původu – rohovec, jaspis, křišťál apod. Osídlení ze starší a střední doby kamenné se koncentruje na návrší Pikarna (kóta 396,7 m) ležící 1750 m ZJZ od kostela v Putimi a do několika nížinných poloh v blízkosti bývalého jezera a zaniklého meandru Otavy, nyní se tato naleziště nacházejí zejména na V a SV břehu rybníka Řežabince. Pazourkové nástroje nacházené od roku 1936 v pískovnách v okolí rybníka Řežabince a další povrchové nálezy z návrší Pikarna přivedly na tuto lokalitu archeologa Bedřicha Dubského, který zde zahájil archeologické výzkumy trvající s několika přestávkami téměř dvacet let. V letech 1939 – 1942 prozkoumal několik osídlených poloh v dnes již zatopených pískovnách na východním břehu Řežabince, z nichž pochází velké množství kamenných nástrojů (škrabadla, rydla, drasadla, dlátka, vrtáčky, čepele atd.). Na pahorku na západní straně Pikarny objevil dílnu na výrobu štípané industrie, vedle několika tisíc hotových nástrojů a výrobního odpadu zde bylo nalezeno několik velkých kamenů sloužících jako pracovní plocha. Další dvě dílny datované do pozdního paleolitu byly prozkoumány na jižním svahu Pikarny, v jedné z nich objevil dr. M. Mazálek, který od roku 1951 s B. Dubským na výzkumu lokality spolupracoval, ohniště a ukrytý depot hotových nástrojů. Z nedalekého sídliště ze stejného období pochází unikátní břidlicová destička s rytinou ženské postavy. Kůlové jamky byly interpretovány jako pozůstatek stanového přístřešku. V archeologickém průzkumu širšího okolí Řežabince pokračovali v 60. a 70. letech J. Fröhlich, J. Michálek a S. Vencl, kterým se podařilo lokalizovat několik dalších paleolitických a mezolitických sídlišť. uložení nálezů: Prácheňské muzeum v Písku, AÚ Praha