mlýn vodní

Katalogové číslo

1999993572

Kraj

Královéhradecký kraj

Okres

Rychnov nad Kněžnou

Obec

České Meziříčí

Část obce

České Meziříčí

Katastrální uzemí

České Meziříčí

Adresa

• České Meziříčí, Osvobození č.p. 94

Kategorie

objekt

Zpřístupnění objektu

ne

Sloh

klasicizující

Vznik

14.stol.

Anotace

Jednopatrové zděné obytné a provozní stavení Hrnčířova mlýna s vybavením uměleckého mlýna.

Historický vývoj

Mlýn se prvně v písemných pramenech připomíná k roku 1598 v urbáři opočenského panství jako panský, nájemcem byl mlynář Pavel Šnorař. V roce 1651 podle Soupisu poddaných zde byl mlynář Václav Hjavlanský (32 let), jeho třináctiletý bratr Jakub a děvečka Dorota (21 let). Další zmínka je v urbáři z roku 1655 "…v té vsi jest mlejn jeho excelence o třech kolách moučných…mlynářem jest Václav Havlovský". Všechna kola byla na spodní vodu. V roce 1714 byl mlynářem Filip Matyáš, mlel na třech složeních. Po něm následoval František Matyáš, za něhož byl mlýn v roce 1740 obnoven. V letech 1744-1788 byl nájemcem Václav Chocenský, po něm Václav Král a od roku 1806 Jan Maršán. V roce 1812 nastupuje František Šefelín, který v roce 1848 mlýn koupil od vrchnosti za 8 000 zlatých . Roku 1862 mlýn prodal Janu Hrnčířovi ze Lhoty u Nahořan za 22 000 zlatých. Rod Hrnčířů byl posledním mlynářským rodem, který mlýn vlastnil. Po Janu Hrnčířovi mlýn v letech 1893-1939 vlastnil a provozoval Karel Hrnčíř a po něm jako poslední Oldřich Hrnčíř. Za Hrnčířů došlo ke zlomovému momentu v technologickém vývoji mlýna. V roce 1872 bylo osazeno umělecké neboli amerikánské složení, které nahradilo starší, méně dokonalé složení obyčejné, zvané též české. Roku 1893 byla pořízena mlecí válcová stolice. V roce 1903 byla místo vodních kol na spodní vodu instalována vodní Francisova turbína o výkonu 24 HP. Roku 1906 bylo pořízeno dynamo na osvětlení mlýna a okolních domů. Ve mlýně se mlelo až do 50. let 20. století. Mlýn i s pozemky odkoupili majitelé cukrovaru Tereos TTD nedlouho před rokem 2017 od potomků Hrnčířových kvůli zřízení nové příjezdové cesty do cukrovaru. Hrozící demolici mlýna zabránilo jeho převedení na Společnost ochránců památek ve východních Čechách smlouvou z 9. května 2019. Společnost obratem zahájila práce na obnově mlýna. Mlýnský náhon byl zčásti zasypán a sveden pro potřeby cukrovaru k řepným odkalištím. Bez podrobnějšího průzkumu lze stavebně historický vývoj shrnout následujícím způsobem. Přízemí vyzděné z opukového lomového zdiva pravděpodobně pochází z poloviny 18. století. Této době odpovídá i provedení valené klenby s pětibokými výsečemi v obytné části mlýna. Tuto stavební akci lze vztáhnout k písemné zmínce o obnově mlýna v roce 1740 za mlynáře Františka Matyáše. Nelze však úplně vyloučit variantu, že mlýn nebyl obnoven kompletně, ale že z předchozí stavby mohla nějaká část objektu zůstat zachována. Z poloviny 18. stol. pochází zřejmě i mlýnská hranice, která je pozůstatkem původního českého mlýnského složení. Mlýn byl patrně již od 1 18. stol. koncipován jako patrový, neboť dle písemných pramenů měl tři mlýnská kola, z nichž jedno sahalo až o patra. Další stavební změny proběhly určitě v souvislosti se změnou mlýnské technologie z českého složení na umělecké v 70. letech 19. stol. Dochovaná technologie pochází z konce 19. a počátku 20. stol. Konstrukce střechy s již vaznicovým krovem odpovídá přelomu 19. a 20. stol. Na počátku 20. stol. byl v souvislosti s instalací Francisovy turbíny přistavěn turbinový přístavek, ten nahradil krytou lednici dřevěné konstrukce s vantroky, která je patrná na mapě stabilního katastru ze 40. let 19. století.

Popis

Mlýn se nachází severně při komunikaci na Opočno, východně od historického jádra obce na náhonu napájeného ze Zlatého potoka asi 350 východně od kostela směrem na Opočno při areálu cukrovaru. Mlýn je zděná patrová stavba obdélného půdorysu přiložená delší osou podél komunikace, krytá sedlovou střechou. Kolmo k podélnému průčelí mlýna přiléhá na severní straně menší přístavek turbíny, vyzděný z cihel. Pod ním přímo protékal mlýnský náhon. Přízemí je vyzděno z kamenného opukového zdiva. Patro je cihelné, místy smíšené. Fasády jsou jednoduché, s hladkou vápennou omítkou bez výrazného tektonického členění. Uliční průčelí sedmi, resp. devítiosé při započtení dvou zazděných oken ve východní (obytné) části. Až na portál a zazděné okno východně od něj všechny otvory obdélné na výšku bez šambrán. Na půdorysně ustoupené mlýnské části je při koruně zachován zubořez. Hlavní vstup v uličním průčelí je ve zdobně provedeném pískovcovém profilovaném ostění se zelenou polychromií, v klenáku segmentového nadpraží jsou vytesány datace, číslo popisné a iniciály majitele. Lidově klasicistní nesymetrické dvoukřídlé dveře s vyřezávanými ozdobami. Východní průčelí dvousé s nesymetricky nasazeným štítem (předstupuje přes pavlač), před poslední opravou (2022) se zbytky nápisu HRNČÍŘŮV MLÝN, Kolem oken patra hladké šambrány, dvojice větších obdélných oken ve štítě. Na střední části severního průčelí je velmi pěkně provedená bedněná pavlač se sluncovým motivem v horní části. Průčelí čtyřosé, na západní straně zčásti kryté křídlem přístaku turbiny. Západní průčelí jednoosé. Okna se dochovala vesměs dvojitá, v obytné části tříkřídlá v „T“ členění z počátku 20. stol., v mlýnské části dvoukřídlá členěná do tabulek z konce 19. stol. Krytina je tašková, z bobrovek v režné podobě v šupinovém krytí na husté laťování. V zadní části uliční plochy střechy je umístěn sedlový bedněný vikýř s šestitabulkovým dvoukřídlým segmentově ukončeným oknem, který byl osazen v souvislosti se změnou mlýnské technologie. Ve střední části dva cihelné komíny, východní na severní straně pod hřebenem s hlavou, západní na hřebeni s římskou.

Popis památkové hodnoty

Jedná se o autenticky dochovanou velmi hodnotnou vodotechnickou stavbu z poloviny 18. století do dnešní podoby upravenou v 19. a 1. pol. 20. století. Na prvním místě je třeba zmínit výbornou a téměř kompletní dochovanost technologického vybavení uměleckého složení z konce 19. a počátku 20. stol., tzn. vyráběného již průmyslově a umožňujícího důkladnější přípravu zrna před mletím a lepší třídění meliva. Starší typ technologie, tzv. české složení, které zde bylo nepochybně osazeno dříve, dokládá mlýnská hranice se zdobnou profilací. Mlýn má také vysokou urbanistickou a architektonickou hodnotu podpořenou klasicistním vstupním pískovcovým portálem s dveřmi a bedněnou pavlačí se sluncovým motivem z přelomu 19. a 20. stol. Je významným dokladem stavebně historického vývoje obce a technologického vývoje mlynářství.